Místopředseda sociální demokracie Zdeněk Škromach řekl, že nedovolí, aby bylo na sjezdu ČSSD zvoleno jednobarevné vedení a výrazná část strany s jiným názorem pak byla umlčena. Pokud to prý chce někdo udělat, znamenalo by to konec ČSSD v její současné podobě a stranu by nepochybně opustili mnozí členové a funkcionáři.
Škromach tak reagoval na nedávná vyhlášení předsedy strany Stanislava Grosse a jeho spojence Bohuslava Sobotky, že se strana musí začít chovat jednotně, a že by se ČSSD měla posunout k politickému středu. Nutno říci, že pokud by se Škromachem nastíněný scénář realizoval—a ČSSD ve své současné podobě by opravdu skončila–bylo by to nejlepší, co by se mohlo stát.
ČSSD ve své současné podobě je totiž kvůli neustálým vnitřním sporům většině příznivců demokratické levice už jen pro smích. Voličů ČSSD neustále ubývá nikoliv kvůli zradě „levicovosti“; Špidlovy umírněné reformy žádnou zradu „levicovosti“ nereprezentovaly. Popularita strany klesá od okamžiku, kdy ve straně vypukly bratrovražedné boje, inscenované zčásti Milošem Zemanem. Spory se sice oficiálně většinou vedly o program, ale v pozadí byly až příliš viditelné osobní ambice a frakční boje.
I Škromachovi jde údajně o program. Tvrdí, že silný hlas tzv. levicového křídla je pro stranu potřebný, neboť jí tak činí přitažlivější i pro voliče, kteří by jinak volili KSČM. Tento předpoklad ovšem nelze nijak ověřit. Ověřit naopak lze, že „levice“ v ČSSD je zvláštní směsí frustrovaných zemanovců, lidí stojících jednou nohou v KSČM, a politiků s národně socialistickým profilem, a že tato „levice“ v posledních třech letech aktivně sabotuje svou vlastní vládu.
Gross nyní konečně řekl to, co politický předák, který chce vést politickou stranu (a nikoliv jen rozhádanou politickou pavlač), říci musel: Buď táhněme za jeden provaz, nebo budeme řešit spory, na které je vnitrostranická demokracie evidentně krátká, mocensky. ČSSD si tak možná prožije obdobu toho, čím si prošla Občanská demokratická strana v roce 1997.
Ještě před tím, než se Škromach pustí do boje, který slibuje, měl by si vše pořádně promyslet. Politické strany se sice udržují idejemi, ale skutečnou šanci uspět na trhu idejí má jen organizačně a majetkově zabezpečený politický subjekt. I kdyby odpadlíků bylo velmi slušné množství, vítězem bude ten, kdo získá stávající stranickou infrastrukturu. Bez tohoto zázemí odpadlíci zmizí v propadlišti dějin—dokonce i kdyby povolali Miloše Zemana z Vysočiny. I on koneckonců na začátku své sociálně demokratické kariéry nasednul do již dobře jedoucího vlaku. Žádné schopnosti budovat stranu na zelené louce nikdy neukázal.
Pro ČSSD by bylo jenom dobře, kdyby Gross zvednul Škromachem hozenou rukavici se vší důsledností. Moderní program, blízký blairovské „třetí cestě“, v kombinaci s potřebnou stranickou jednotou i disciplínou, mohou přitáhnout do ČSSD mladé lidi a osobnosti, po kterých strana tak volá.
Samozřejmě to neznamená, že by v ČSSD neměly i v budoucnosti zaznívat alternativní názory. Jasné ale je, že harcovníci staré levice, kteří jsou názorově zacementováni v hluboké minulosti a neustále rozněcují pro ČSSD sebevražedné vnitřní konflikty ve jménu svého guru na Vysočině, na žádnou obrodu strany nemají. Případný odchod těchto lidí by nejen dal straně jasnější identitu, ale projasnil by též poměry na české levici.
Právo – 30. 12. 2004