Občanští demokraté využili procedurální obezličky a zabránili v Poslanecké sněmovně tomu, aby byla zařazena do druhého a třetího čtení daňová novela z dílny ČSSD. Na základě této novely by se snížily daně lidem s příjmy do 30 000 korun, což by se týkalo zhruba 4 miliónů lidí. V kapsách daňových poplatníků z nižších příjmových skupin by tak v příštím roce zůstalo zhruba 14 miliard korun, které by jinak spolkl stát.
Proč má s tímto návrhem pravicová ODS problém? Nejlépe to formuloval místopředseda ODS Ivan Langer, který řekl: „Na poslední chvíli nás okopírovali a slepili vlastní návrh.“ Langer nám spolu se zbytkem ODS říká, že jeho straně může být ukradená politika, která je prospěšná pro lidi, pokud jí provádí ČSSD, protože na prospěšnou politiku má patent ODS.
Je pravda, že ODS nesouhlasí s tím, aby se snížily daně jenom lidem se středními a nižšími příjmy a požaduje snížení i u lidí bohatších. Těm by se ovšem daně v každém případě (a to podstatně) snížily, pokud by ODS v příštím roce vyhrála volby a zavedla jí navrhovanou rovnou patnáctiprocentní daň.
ODS ovšem spíše vadí, že daňová novela vytváří pro nejchudší občany daňové pásmo ve výši pouhých 12 procent. V případě, že by v příštím roce skutečně rovnou daň zaváděla, musela by těmto lidem o tři procenta daňové zatížení zvýšit, což by se dost těžko vysvětlovalo.
Je pochopitelné, že ČSSD chce svým návrhem ztížit možné přijetí patnáctiprocentní rovné daně, s níž nesouhlasí. Je též pochopitelné, že se to ODS nelíbí, protože by si chtěla ponechat příslib snížení daní jako jeden ze svých hlavních volebních trháků.
Mohli bychom ovšem též argumentovat, že se obě strany chovají neprincipiálně. ČSSD, v případě, že je její návrh skutečně jen laciným předvolebním gestem. ODS v případě, že její obstrukce je jen taktickým manévrem, kterým zabíjí opatření, jež je jinak v souladu s její filozofií nižších daní.Ve skutečnosti tato epizoda ilustruje především celkovou ubohost české politiky.
Čeští politici se prostě nedokáží kvůli svým partikulárním stranickým zájmům dohodnout ani tehdy, když se jedná o opatření, které je evidentně prospěšné pro občany. Stranické zájmy znovu a znovu vítězí nad zájmy veřejnými. Zatímco ve stranických sekretariátech nyní pilně počítají bodíky, které jim snad nejposlednější taktický manévr přinese, zhruba 4 milióny občanů se mohou, řečeno lidově, jít klouzat. Měli by si přitom najít čas přemýšlet, kdo je v tomto sporu licoměrnější a spočítat to politikům v příštích volbách.
Právo, 20.10.2005.