Výrazná polarizace české politické scény pokračuje i na půdě Senátu. Už po prvním kole senátních voleb je jasné, že si výrazně polepší jak občanští, tak sociální demokraté—a to zejména na úkor stran bývalé Čtyřkoalice. Senátní volby tak nejen pečetí odchod Unie svobody z politické scény, ale vyústí i do dalšího propadu lidovců. Celkově se zmenší počet nezávislých osobností na úkor stranických politiků.
Po prvním kole je téměř jisté, že ODS, jejíž kandidáti budou bojovat o senátorská křesla ve 26 obvodech, získá v horní parlamentní komoře absolutní většinu. I velmi skeptický odhad šancí kandidátů ODS v druhém kole naznačuje, že ODS získá přinejmenším oněch 14 křesel, která potřebuje k dosažení většiny.
Kandidáti ČSSD sice vedou po prvním kole jen ve třech obvodech, ale mají poměrně dobré šance zvítězit v několika dalších, protože na třetím místě se v těchto obvodech umístili s dobrými výsledky kandidáti komunistické strany. Dá se předpokládat, že voliči KSČM sociální demokraty podpoří, stejně jako mnoho voličů, kteří se budou obávat zdrcující výhry ODS.
V tomto kontextu je dosti nepochopitelné, že lidovci odmítli výzvu předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, aby se všechny ostatní strany spojily v druhém kole proti ODS. Zatímco totiž lidovečtí kandidáti nebudou o vítězství druhém kole bojovat se žádným kandidátem ČSSD, utkají se v 5 obvodech právě s kandidáty ODS.
Obě velké strany pravděpodobně společně dosáhnou i na ústavní většinu. Vzhledem k tomu, že kandidáti ODS a ČSSD se utkají v 11 obvodech, stačí aby ODS zvítězila v pěti obvodech nad kandidáty ostatních stran a nezávislými. To je poměrně reálné.
Důsledky tohoto nového rozložení sil na českou politiku mohou být značné. Tak především Senátem nemá přinejmenším v příštích dvou letech šanci projít žádný zákon, který si ODS nebude přát. ODS také bude schopna v horní komoře snadno prosadit nejrůznější zákonodárné iniciativy.
Společná ústavní většina ODS a ČSSD v Senátu, by znamenala, že případná velká koalice obou stran, by mohla bez problémů měnit ústavu a volební zákon, což může být impuls ke změně vyjednávací taktiky o nové vládě. Velká převaha ODS v Senátu by ale měla varovat ty, kteří sní o jasném vítězství ODS v předčasných volbách do Sněmovny. Voliči se totiž mohou zaleknout skutečnosti, že případný úspěch ODS by vzhledem k jejímu silnému postavení v komunální politice a v regiónech vyústil do takové převahy, která by se rovnala vládě jedné strany.
Navzdory posílení pozic ODS neznamená první kolo senátních voleb jednoznačné posílení šancí prezidenta Václava Klause na znovuzvolení. Nejenže totiž velmi pravděpodobně posílí ČSSD, která Klause momentálně volit nechce, ale zcela jistě oslabí lidovci, kteří znovuzvolení Klause podporovali. Připočteme-li k tomu možnost, že případné předčasné volby do Sněmovny nemusí vyústit v posílení Klausových pozic v dolní komoře, jeví se i po senátních volbách jako prezidentova nejlepší taktika snaha pomoci na svět velké koalici výměnou za závazek ČSSD, že nebude torpédovat Klausovo znovuzvolení.
Právo, 23.10.2006