V humbuku okolo vládních reforem státních financí téměř zanikla událost, která může mít na českou ekonomiku mnohem větší dopad, než zašmodrchané daňové úpravy a výdajové škrty. Minulý týden ministr hospodářství Martin Říman spustil personální zemětřesení ve vládní agentuře CzechIvest, která si vydobyla pověst jedné z nejúspěšnějších institucí tohoto státu. Bez zahraničních investic, které CzechInvest v minulosti přilákal do České republiky, bychom si mohli nechat jenom zdát o současném šestiprocentním ekonomickém růstu.
Agentura se začala otřásat, když Říman odvolal dosavadního generálního ředitele Tomáše Hrudu a nahradil ho členem Občanské demokratické strany Romanem Čermákem, o jehož odborné způsobilosti toho není mnoho známo. Ministr zdůvodnil své rozhodnutí jakousi bleskovou kontrolou, která prý odhalila nesrovnalosti v zadávání veřejných zakázek. Jeho ministerstvo také kritizovalo kvalitu dřívějšího posuzování žádostí o evropské dotace. Odvolaný ředitel ovšem suše konstatoval, že pokud existovaly nějaké dřívější pochybnosti, nikdo ho o nich neinformoval. Svou výměnu označil za účelovou, předem naplánovanou akci.
Naprostá většina jeho kolegů v CzechInvestu s ním souhlasí: na protest rezignovalo na své funkce všech deset členů vedení CzechInvestu a pracovní poměr s agenturou rozvázaly i desítky dalších zaměstnanců. Podle některých zpráv pohrozilo odchodem až 80 procent ze 313 zaměstnanců.
Je zajímavé, že většina deníků píše o dění v CzechInvestu v ekonomických přílohách, ačkoliv se nepochybně jedná o čisté politikum. Usilování o přímé zahraniční investice byly ODS vždy trnem v oku. I kdyby ale útok na CzechInvest nebyl motivován neoliberálním blouzněním, nabízí se další podezření. Současný premiér Mirek Topolánek před časem uplatnil své neobyčejné furiantství v oblasti nepřípustného výraziva i na státní správu, když slíbil, že po nástupu jeho vlády přijde „noc dlouhých nožů“.
V tomto ohledu se už leccos stalo během první Topolánkovy vlády, která, ač nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, spustila čistky na ministerstvech a v mnohých státních institucích. Scénář čistek je obvykle stejný: jakýsi bleskový audit zjistí údajné závažné problémy, popřípadě se mluví o dlouho neřešených nedostatcích, o kterých ovšem odvolávanému managamentu nikdo neřekl.
Personální změny v některých státních institucích byly asi po osmi letech vlád sociální demokracie užitečným průvanem. Mnohé další čistky ovšem byly kontraproduktivním a drahým narušením kontinuity státní správy z politických důvodů. V případě CzechInvestu, který byl znám nejen apolitičností, ale i vysokou profesionalitou, pak prostým hazardem.
Ministr Říman bude jistě argumentovat, že jde jen o další zefektivnění práce CzechIvestu—například v podobě plánovaného sloučení s agenturou CzechTrade. Jenže ať už jsou jeho motivy odborné, politické, či pouze ideologické, už teď je jisté, že způsobil menší katastrofu: výraznou destabilizaci jedné z nejúspěšnějších institucí této země. Odvolaný ředitel Hruda má nejspíše pravdu, když varuje před skluzy v přípravě nových strukturálních fondů–tedy konkrétními finančními dopady. Jak budou reagovat případní zahraniční investoři teprve uvidíme. Měli by se ale bát: příklad CzechInvestu bohužel potvrzuje rčení, že úspěch se v českých zemích neodpouští.
Právo, 6.4.2007