Na debatě o umístění amerického radaru v České republice je zajímavá naprostá nesouměrnost diskuse o této otázce u nás a v USA. Zatímco v české kotlině to vypadá, jako kdyby k nám dopadla politická jaderná bomba, v USA je radar (jakož i s ním spojená raketová základna v Polsku) na okraji zájmu.
Zmíněná asymetrie je samozřejmě pochopitelná, USA jsou supervelmoc, ČR pěšák. Kdyby ale byl pro USA protiraketový deštník opravdovou prioritou, jistě by dělaly pro jeho úspěch více.
Místo toho se dozvídáme, že v americkém vojenském rozpočtu na příští rok je tento systém jakousi ex-tou položkou, jejíž celkový rozpočet bude nejspíš jen poloviční oproti původním záměrům, takže sice budou peníze na radar, ale ne už na rakety v Polsku. Český pěšák není v globální šachové hře ten, jehož obětování či neobětování vyhraje partii.
Česká vláda, která do radaru politicky tolik investovala, má tedy velmi nepříjemný problém. Za prvé bude těžko měnit radaru nepřátelské veřejné mínění v situaci, kdy zpráva z USA zní, že samotní američtí politici vlastně nevědí, jak vážně to s protiraketovou základnou myslí. Za druhé tento vývoj stupňuje tlak na zelené, aby radar odmítli. Přitom budou při hlasování v parlamentu hrát klíčovou roli.
SZ chytře zůstala stranou proradarového zápalu občanských demokratů a lidovců, jakož i proti-radarového angažmá soc. dem. a komunistů. Mnohem lépe než ostatní strany přečetla situaci v USA a pochopila, že silné angažmá pro nebo proti radaru je nejen plýtváním sil, ale může nakonec ve světle nejistot, které obklopují tento projekt v USA, udělat z horlivosti českých politiků frašku.
Zelení také zaujali rozumné stanovisko, když se nepostavili proti projektu samotnému, ale trvali na tom, aby byl součástí integrované obrany NATO, popřípadě systému evropské bezpečnosti. Kdyby Američané chápali tento projekt jako skutečnou prioritu, a přitom lépe rozuměli české veřejnosti, už dávno by spustili iniciativy, z nichž by vyplývalo, že nechtějí NATO obejít.
Jenže bezpečnostní byrokracie USA citlivostí k takovým otázkám nevyniká, a nechává tak české zastánce radaru na holičkách. Ti tak jednou arogantně vmetou do tváře veřejnosti, že radar bude i bez NATO, podruhé ubírají plyn a nejistě (neboť to nemají posvěceno Američany) tvrdí, že radar bude pod velením NATO.
Pro zelené by bylo za této situace sebevražedné, kdyby nakonec radar podpořili. Nenaplňuje se viditelně ani žádná z podmínek, které si pro podporu stanovili. Navíc: jestliže od podpory radaru nakonec couvnou, mohou získat i politické body, protože se budou jevit jako jediná strana, která k problému přistupovala racionálně. Radar v ČR nakonec nejspíš nebude.
Právo, 7.8.2007