Lidé, kteří získávají zprávy jen z českých médií, museli v posledních týdnech nabýt dojmu, že plánované vystoupení českého prezidenta Václava Klause na konferenci Organizace spojených národů o globálních změnách klimatu otřese světem. Ve skutečnosti otřásalo jen Českou republikou.
Předseda Strany zelených Martin Bursík se nechal slyšet, že Klausův projev ohrozí naše zahraničně – politické priority, a předseda opoziční sociální demokracie Jiří Paroubek napsal prezidentovi kritický dopis, když Klaus dopředu avizoval, že si to s hlasateli globálního oteplování hodlá rozdat.
Klausovi zastánci tvrdili, že do New Yorku jede mluvit sám za sebe a má na to právo, ač z oficiálního programu konference jasně vyplývalo, že pozvaní politici reprezentovali na prvním místě své země. Zdálo se, že hrozí mezinárodní skandál.
I podle nejostřejších kritiků prezidenta nakonec pronesl Klaus projev umírněnější, než se čekalo. Jeho více státnický přístup sice ušetřil Českou republiku ostudy, jak si nakonec pochvaloval například i Bursík, ale zároveň nedosáhl toho, co si od dlouho oznamovaného projevu Klaus zřejmě sliboval: mediální pozornosti světa vůči názorům, které se zásadně rozházejí s rostoucím konsensem mezinárodního společenství, že globální oteplování je vážný problém, k němuž přispívá lidská činnost, a že je nutné proti tomu něco dělat.
Prezidentovu vystoupení nevěnovala světová média téměř žádnou pozornost. Globální mediální hráči, jako jsou CNN, BBC, Associated Press, nebo New York Times, se věnovali exkluzivně projevům těch světových politiků, kteří před důsledky globálních klimatických změn varovali a navrhovali konstruktivní řešení. „Útěchou“ může být, že deník Los Angeles Times zmiňuje vystoupení českého prezidenta ve dvou větách ve čtvrtém odstavci od konce reportáže, která čítá 22 odstavců.
Světové ne-reakce (abychom zůstali věrni Klausovu slovníku) ostře kontrastují s úsilím mnoha českých politiků a novinářů portrétovat Klause jako jakousi intelektuální autoritu, která vnáší čerstvý vítr tu do údajně zatuchlé diskuse o údajně zatuchlé Evropské unii, tu do „módní“ diskuse o globálním oteplování. Zatímco ale Klaus téměř patologicky fascinuje domácí scénu, „ne-ohlas“ na jeho vystoupení v OSN znovu ukázal, že jeho vliv končí u českých hranic.
Přesto mnoho lidí tvrdí, že pro úřad prezidenta nemáme nikoho lepšího. Není to samozřejmě pravda, ale už to, že si to podstatná část veřejnosti myslí, svědčí o bídě domácích politických poměrů a hloubce českého provincialismu.
Nejposlednější Klausovo mezinárodní vystoupení ovšem paradoxně nabízí jistou útěchu těm, kdo si jeho znovuzvolení nepřejí. Klaus sice bude mít v druhém prezidentském období ještě volnější pole působnosti než dosud, a doma toho jistě řádně využije-například k boji se soudcovským stavem nebo k většímu tlaku na vládu či stranu, jejímž je čestným předsedou.
V mezinárodním měřítku, jak se opakovaně ukazuje, je ovšem jeho vliv malý. Možná proto, že se opakovaně bije za extrémně kontroverzní názory, přičemž je těžké rozlišit, zda to vše myslí vážně nebo chce především čeřit mediální hladinu. To druhé se mu daří doma, mnohem méně ale už v zahraničí.
Je bohužel pravděpodobné, že zahraničí nebude kvůli svéráznému politikovi na Hradě dalších pět let brát v některých oblastech úplně vážně ani Českou republiku, včetně jejího předsednictví EU, ale to se k většině české veřejnosti, masírované médii, která jsou povětšinou Klausem prazvláštním způsobem jakoby uhranuta, nedonese.
ČRo 6, 26.9.2007