Čeští neoliberálové už od devadesátých let minulého století školili veřejnost s pomocí několika jednoduchých pouček. Například, že radikální snižování daní je nezbytným předpokladem pro dlouhodobou úspěšnost ekonomiky. Nebo, že sociální stát je přežitek. Údajně rigidní, přeregulovaná Evropa prý nemůže soutěžit s flexibilními Spojenými státy.
Když se nyní USA ekonomicky propadají do stále hlubší krize, neoliberálové buď mlčí, nebo tvrdí, že je to důsledek hypotéční krize či špatných investic na kapitálových trzích. Mluví též o rostoucích cenách energie nebo o obrovských investicích do války v Iráku. Člověk, který ale pravidelně sleduje americká média, si udělá trochu komplexnější názor.
I mezi velmi liberálními americkými ekonomy zaznívají otázky, zda za současnou krizí nestojí především bezhlavé snižování daní Bushovou administrativou. Nebo zda USA nepostrádají potřebný sociální kapitál, aby byly konkurenceschopné v globální ekonomické soutěži. V zemi, kde chybí solidní sociální síť a miliónům lidí hrozí, že při ztrátě zaměstnání ztratí například i zdravotní pojištění (a přidají se k desítkám miliónů těch, kdo ho dlouhodobě nemají), může snadno vypuknout panika.
Je možné, že se USA ze současných potíží vzpamatují. Je také možné, že se krize dále prohloubí. Jisté ovšem je, že příklad „neoliberální“ americké ekonomiky bude podroben důkladnému kritickému zkoumání.
Svoje neoliberální zanícení by měla podrobit kritickému zkoumání i česká vláda. Její ideologicky motivované plány na další snižování daní začínají připomínat rádoby vědecké recepty Marxistů na šťastnou budoucnost. Na její experimenty s rovnou daní, které podemílají sociální soudržnost, by si netroufli ani v USA.
Od vlád vedených sociální demokracií zdědila současná vláda hospodářství s mírou růstu daleko přesahující evropský průměr a se zadlužením více méně v rámci konvergenčních kritérií pro vstup do eurozóny. Přijmeme-li často citovanou poučku, že se reformy projevují se zpožděním, Česká republika nyní profituje z údajně nedostatečných reforem „socialistických“ vlád.
I americká ekonomika byla na konci vlády Billa Clintona ve vynikajícím stavu. Toho Clintona, jehož naši neoliberálové považovali za obdobu evropského socialisty. Bylo by nemilé, kdyby se Česká republika i zásluhou náboženské víry v neviditelnou ruku trhu ocitnula za pár let v situaci podobné té, kterou vidíme v dnešních USA.
Právo, 4.4.2008