Ohlášené založení nové pravicové strany, jež by zvedla prapor skutečných pravicových ctností a ryzího euroskeptismu, opuštěných údajně občanskými demokraty, se rychle mění ve frašku. Nová strana se nerodí jedna, ale bude jich hned několik. A v jejich čele by rádi stanuli lidé, o jejichž vůdcovských i obecně politických kvalitách je známo pouze to, co nám o sobě sami tvrdí.
Jak už to v Česku bývá, po ohlášení záměru vybudovat novou pravicovou stranu, se projekt začal rodit především na stránkách novin a obrazovkách televizí. Architekti těchto politických projektů nám v médiích tajnosnubně naznačují, čím vším se jejich nová strana bude programově lišit od „profláknuté“ ODS, a kdo se k takové straně přidá.
Nepadají ale konkrétní jména. Ty známe zatím pouze tři. Jednu stranu by rád vedl ředitel Centra pro ekonomiku a politiku Petr Mach, druhou někdejší spoluzakladatel ODS Petr Havlík. Třetím jménem je prezident Václav Klaus, který prý možná novou stranu podpoří. Potíž je v tom, že nevíme, kterou.
Mluví se také o spolupracovnících prezidenta, z nichž někteří prý na založení nové strany pracují. Nevíme jenom, jestli je to ta Havlíkova, ta Machova, nebo nějaká úplně jiná. Anebo zda nejde o českou verzi původně irského hnutí Libertas, které založil kontroverzní podnikatel Declan Ganley. Popřípadě o všechno dohromady.
Zdá se ale, že tyto mlhavé náznaky mnohým stačí. Deníky přinášejí s oběma pány rozhovory, v některých případech celostránkové. Všechny pořád dokola omílají to samé: ODS prý selhala, skutečně pravicoví voliči jsou zklamaní, je třeba nabídnout alternativu.
Nejkomičtější na zakládání výše zmíněných nových stran je, že se jejich protagonisté dopouštějí úplně stejných chyb, které představitelé pravice tak rádi vyčítali dřívějším pokusům založit středové liberální strany. Takzvaní kavárenští intelektuálové byli donekonečna vysmíváni pro svou nepraktičnost a medializaci svých projektů před tím, než se vůbec něco stalo. Byli též kritizováni za vzájemnou řevnivost, jež vedla ke štěpení různých iniciativ, takže místo jedné strany občas vznikly rovnou dvě.
Nyní si můžeme v novinových rozhovorech dosyta užít toho, jak se údajní političtí profesionálové, kteří by do kavárny zřejmě nikdy nevkročili a slovo intelektuál považují za nadávku, jeden od druhého distancují ještě před tím, než vůbec vniknul alespoň nějaký přípravný výbor. Dávají opatrně ruce pryč i od politiků, kteří by snad mohli přijít z ODS.
Úplně ignorují, že všechny nové strany, které se dokázaly probojovat do Poslanecké sněmovny a Evropského parlamentu za posledních 10 let, měly v čele známé politiky či osobnosti—Unie svobody Jana Rumla, zelení Martina Bursíka, Evropští demokraté Jozefa Zieleniece, Nezávislí Vladímíra Železného a Janu Bobošíkovou. I proto se zdá, že pokud uspěje nějaká nová strana, povedou ji nakonec úplně jiní lidé než Mach nebo Havlík.
MF Plus, 19.12.2008