Česká vládní politika začíná ve vztahu k Lisabonské smlouvě připomínat schizofrenika. Ačkoliv premiér a šéf občanských demokratů Mirek Topolánek podepsal smlouvu už v prosinci 2007, jeho vládní koalice, a zejména jeho strana, se k ratifikaci smlouvy stále nemají.
Senátoři za ODS smlouvu nejprve vloni poslali k Ústavnímu soudu s dotazem, zda některé její pasáže neodporují české ústavě. Byla to jen zdržovací taktika. To se potvrdilo, když soud jednomyslně rozhodl, že Lisabonská smlouva je z ústavního hlediska v pořádku, ale ODS reagovala dalším kolem výmluv, proč s ratifikací nespěchat. Například argumentem, že ÚS řešil jen pasáže napadené Senátem. Přitom to by ty klíčové.
Největším zklamáním je sám předseda vlády. Ten se od svého podpisu nedokázal za smlouvu jasně postavit. Tvrdí, že nebude ovlivňovat členy parlamentu. Možná si není jist, zda má potřebnou podporu ve vlastní straně, jenže skutečný politický lídr by využil například rozhodnutí Ústavního soudu k politické ofenzivě.
Další příležitost se naskytla po Topolánkově znovuzvolení do čela ODS v prosinci. Delegátům kongresu mohl jasně sdělit, že když mu dali důvěru, očekává podporu při ratifikaci Lisabonské smlouvy–už proto, že další odklady oslabí “jeho“ předsednictví Evropské unie.
Topolánek ale jen přihlížel, jak si kongres odhlasoval nesmyslnou rezoluci, v níž spojil ratifikaci Lisabonské smlouvy s ratifikací česko-amerických smluv o radaru. Když byl o několik dní později donucen opozicí, aby Poslanecká sněmovna zahájila projednávání Lisabonské smlouvy, udělal tak pouze pod podmínkou, že ratifikace bude odložena na únor. Nyní se prý ratifikace nestihne ani v únoru.
Proč se tak nestane se lze dočíst ve zprávách, na vážnou analýzu to ale není, protože jsou to jen trapné výmluvy. Lisabonskou smlouvu už vloni schválilo všech dalších 25 členských zemí EU, v nichž se rozhodovalo v parlamentech.
Zato naši političtí mudrcové už více než rok mudrují. Tím, že dopustili, aby Česká republika byla poslední, se navíc dostali do situace, kdy jejich některé výhrady proti smlouvě urážejí zbytek Evropy, neboť jim český Honza vykládá, jak jsou vlastně hloupí, že něco tak údajně nebezpečného pro demokracii a svobodu mohli přijmout.
Místopředseda vlády pro EU Vondra před Evropským parlamentem jen trapně kličkoval. EU na nás prý nemá tlačit. Chce se zeptat: Netlačit k čemu? Abychom se přestali chovat jako nevychovaný výrostek, který nerespektuje ani pracně vyjednané kompromisy, ani svůj závazek nechat smlouvu včas projít ratifikačním procesem?
Premiér, který má věci tak málo pod kontrolou, by se v každé jiné zemi musel už dávno poroučet. Ne tak v Česku. Tady máme jinačí standardy. Koneckonců jsme v zemi, která si myslí, že může dávat zbytku Evropy lekce ve skutečné demokracii.
Nebo je to všechno mnohem prostší a premiér svým jednáním jen vyjadřuje svůj skutečný vztah k Lisabonské smlouvě. Těžko říct, který výklad je horší.
Právo, 23.1.2009