Občanská demokratická strana založila spolu s britským konzervativci a dalšími šesti stranami z různých členských zemí Evropské unie novou frakci v Evropském parlamentu, nazvanou Skupina evropských konzervativců a reformistů. Ve frakci bude 55 europoslanců, z nichž nejvíce, dvacet šest, dodají britští torryové, patnáct zastupuje polskou stranu Právo a spravedlnost, a devět bylo zvoleno za ODS.
Všechny ostatní strany zastoupené v nové frakci-z Belgie, Nizozemí, Lotyšska, Maďarska a Finska-jsou menší subjekty, které budou reprezentovány jedním poslancem.
Tento krok ODS je velmi riskantní hned z několika důvodů. Tak především skutečný vliv na rozhodování v Evropském parlamentu mají pouze největší poslanecké frakce-lidovců, socialistů a liberálů. Tím, že ODS opustila frakci Evropské lidové strany-Evropských demokratů, vystavuje se riziku, že bude v europarlamentu poměrně bezvýznamná.
Dalším nebezpečím je skutečnost, že některé ze stran, jež se staly členy nové frakce, nejsou v pravém slova smyslu konzervativní. Mají možná podobně skeptický pohled na další evropskou integraci, jaký má ODS, ale v domácí politice občas vyjadřují extrémní názory. Potenciál, že dříve či později vypukne v nové frakci pnutí, je značný, protože britští konzervativci jsou na rozdíl od některých členů frakce tolerantní jak k etnickým, tak ke společenským menšinám, jako jsou například homosexuálové.
Ve Velké Británii nebylo rozhodnutí konzervativců přijato s nadšením právě z výše zmíněného důvodu. Rozpaky panovaly také nad ochotou ODS přijmout do nové frakce například zástupce italské Ligy severu, která je považována za extrémistickou stranu. Nebezpečí, že do frakce vstoupí podobné strany ještě přitom není zažehnáno, neboť jednání prý pokračují a očekává se, že se do prvního zasedání europarlamentu frakce rozroste.
Rizika ovšem existují pro ODS i na domácí scéně. Předseda strany Mirek Topolánek je v dlouhodobém konfliktu s prezidentem a bývalým čestným předsedou ODS Václavem Klausem. Když Klaus ODS opustil na stranickém sjezdu v prosinci minulého roku, učinil tak především proto, že nesouhlasil s evropskou politikou Topolánkova vedení, jež se mu zdála být příliš proevpropská.
Topolánek tak měl velkou šanci emancipovat stranu od Klause i názorově, protože byl coby premiér, který podepsal za Českou republiku v prosinci 2007 Lisabonskou smlouvu, odpovědný za to, že Česká republika úspěšně dokončí proces ratifikace Lisabonské smlouvy, což se nakonec podařilo. Topolánek se také v pozici premiéra předsednické země Unie posunul k pragmatičtějšímu pohledu na Evropskou unii.
Za překvapivým vítězstvím ODS v červnových volbách do Evropského parlamentu je samozřejmě celá řada faktorů, včetně nízké účasti, ale nedá se vyloučit, že straně pomohl i „proevropštější“ image, který ostře kontrastoval s názory Klause. Euroskeptické strany spojované s Klausem naopak ve volbách úplně propadly.
Voliči ODS jsou v průzkumech veřejného mínění opakovaně hodnoceni jako nejvíce proevropští. To, že ODS v eurovolbách vynesli na první místo, mohlo být i signálem, že se jim více evropský přístup k Unii, reprezentovaný v prvních měsících roku Topolánkem, zamlouvá. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že zdaleka největší počet preferenčních hlasů získal evropské integraci spíše nakloněný Evžen Tošenovský–a nikoliv architekt odchodu do nové euroskeptické frakce Jan Zahradil.
Mnoho proevpropských voličů strany nemusí opětovný příklon k euroskeptické linii ocenit. Navíc strana tak zůstává v zajetí některých postojů Václava Klause, což ji činí zvláštním způsobem schizofrenní. Pro Topolánka se v tomto ideově nedokončeném rozchodu s Klausem skrývá nebezpečí, že Klausovi příznivci znovu posílí a Topolánka smetou.
Bude také velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem si v příštích průzkumech stranických preferencí a později ve volbách bude počínat nová konzervativní strana TOP 09, kterou zakládá politicky zkušený Miroslav Kalousek a v jejímž čele stane populární ministr zahraničí v Topolánkově vládě Karel Schwarzenberg. Na domácí scéně se svým profilem a cíli nová strana příliš neliší od ODS. Ale skutečnost, že jí povede proevpropský Schwarzenberg, jí bude v evropských záležitostech definovat spíše jako obdobu evropských pravicových stran, které tvoří jádro Evropské lidové strany. Tedy jako pravicový, ale zároveň proevpropský subjekt.
Voliči napravo od politického středu tak mohou mít po dlouhé době na vybranou mezi stranou více méně euroskeptickou a stanou, která se k další evropské integraci-máme-li soudit podle dosavadních výroků Schwarzenberga, ale i Kalouska-nebude stavět zdaleka tak kriticky jako ODS.
Tomuto rozlišení se ODS mohla do jisté míry vyhnout, kdyby zůstala ve frakci evropských lidovců. Nyní jí hrozí, že mnozí pravicoví voliči, kteří jsou zastánci proevpropských postojů, nebudou nutně muset dát svoje hlasy straně, s jejíž politikou k EU se neztotožňují, jenom proto, že chtějí volit pravicovou stranu se slušnými šancemi probojovat se do Poslanecké sněmovny. Takové šance TOP 09 zřejmě mít bude.
ČRo6, 24.6.2009