Evropa dostala hned tři
dobré zprávy: rozhodnutí německého ústavního soudu, že stálý záchranný fond
eurozóny není v rozporu s německou ústavou; návrh Evropské komise na
vytvoření evropské bankovní unie; a projev o „stavu Unie“ přednesený šéfem EK José Manuelem Barrosem, v němž navrhl
přetvoření současné EU ve federaci evropských států.
Zprávy jsou to dobré
zejména proto, že po dlouhé době prolamují
politickou paralýzu v EU. Zejména návrhy týkající se budoucnosti eurozóny
a EU obecně nabízejí členským zemím jakousi vizi budoucnosti, což Unie nutně
potřebovala.
Zároveň je ovšem jasné, že
k uskutečnění této vize vede dlouhá a složitá cesta, kterou se EU nemusí
podařit ujít. Hodně bude záležet nejenom na konkrétních dohodách, ale také na
mechanismu schvalování těchto dohod.
K zavedení bankovní
unie, , která by začínala v podobě centrálního dohledu na tisíce bank
v eurozóně a pokračovala v podobě společného pojištění vkladů, bude nejprve třeba překonat německý odpor. To
se snad může podařit s pomocí různých kompromisů, jakož i zásluhou
Evropské centrální banky, která například svým nedávným rozhodnutím nakupovat
při splnění jistých podmínek dluhopisy zadlužených zemí, tlačí Němce ke zdi.
Ještě důležitější bude, zda
ke schválení navrhovaných projektů bude třeba souhlasu všech členských zemí EU
nebo by naopak stačil jen souhlas zemí, které se na nich chtějí podílet, což by
mohl být v případě bankovní unie například jen souhlas zemí eurozóny.
Pokud by schválení takových projektů záviselo i na zemích, jako je Velká
Británie, asi nemá žádnou šanci.
Vytvoření de facto
dvourychlostní EU sice není ideální, ale může být nezbytné, pokud si země, jako
je Velká Británie nebo Česká republika, budou dál dělat ze zbytku EU rukojmí
svých domácích politických poměrů. Ty v našem případě ilustrovaly okamžité
odmítavé reakce prezidenta Klause a premiéra Nečase zejména na myšlenku
evropské federace.
Naštěstí ale Česká republika
může doplnit evropské dobré zprávy svými vlastními. Tou první je, že Klausovi zbývá do konce
prezidentství necelých šest měsíců, přičemž je téměř jisté, že bude vystřídán
prezidentem k EU o poznání vstřícnějším, a to dokonce i v případě, že
by ho nahradil Miloš Zeman.
Tou druhou je, že Nečas,
pokud jeho vláda přežije příští měsíce, bude možná ještě mít co mluvit do
návrhů na vytvoření bankovní unie. V době případné debaty o evropské federaci
bude už jeho vláda minulostí, přičemž i Nečasova euroskeptická ODS dělá vše pro
to, aby skončila v úplných troskách.
Jinými slovy: zatímco
například opatrné postoje Velké Británie k EU jsou dlouhodobé, protože
vycházejí z obecnějších důvodů, ty české jsou do značné míry jen projevem
současné politické konstelace. Načasování diskuse o bankovní unii a evropské
federaci dává naději, že rozhodování o nich se už i u nás bude odehrávat
v podmínkách mnohem menší skepse a národnických předsudků na nejvyšších
místech vůči Evropě.
Právo, 14.9.2012