V příštích několika měsících se v České republice
rozhodne o charakteru politiky na mnoho let dopředu. Před námi se rýsují tři
politické bitvy, z nichž každá bude mít pro budoucnost země zásadní význam:
krajské i senátní volby, hlasování o budoucnosti vlády, a prezidentské volby.
V závislosti na jejich výsledcích si lze si představit několik dost
odlišných scénářů dalšího vývoje.
Je například možné, že pravice, zejména Občanská
demokratická strana, uhraje v krajských a senátních volbách slušný
výsledek, který nebude vnímán jako porážka. Petru Nečasovi se pak podaří
dosáhnout smíru se stranickými rebely, takže vláda nepadne, a prezidentem bude
zvolen kandidát, který nebude aktivně házet pravicové vládě klacky pod nohy,
ani nebude aktivně vystupovat proti euroskeptické politice ODS. Celkovým
výsledkem tak bude pokračování současného stavu, se všemi jeho patologickými
důsledky, jako je upadající důvěra lidí v demokratickou politiku a izolace
České republiky v rámci EU.
Je také možné, že Nečasova vláda přežije navzdory porážce
v nadcházejících volbách, což by mělo podobné následky jako první scénář,
jen intenzivnější, protože by nejen dál vládla nepopulární a rozhádaná vláda, ale
navíc vláda, které voliči poslali další vzkaz, že ji nechtějí. Krize by se pak
prohlubovala bez ohledu na to, zda by na Hradě usedl politik, který by politice
takové vlády, včetně euroskepticicmu, nestál v cestě, anebo politik, který by reprezentoval
protipól. V druhém případě by českou politiku čekaly nové turbulence.
Lze si ovšem také představit, že vláda padne bez ohledu na
výsledek voleb. Důležitou roli by
v takovém případě sehrál prezident Václav Klaus. Dost by záleželo na tom,
zda by svůj poslední politický part sehrál standardně, anebo naopak například až
do předčasných voleb najmenoval vládu složenou z jemu blízkých lidí,
jejichž hlavním úkolem by mohlo být například ještě natropit co největší škody
ve vztazích s EU a pomoci co nejvíce na Hrad nějakému Klausovu spojenci.
Ve střednědobém horizontu by ale v případě pádu vlády
další vývoj závisel dost na tom, kdo bude
zvolen příštím prezidentem. Je to možná paradoxní, ale pokud by například
vyhrál Miloš Zeman, kandidát údajně levicový, dojde na jedné straně
k hradnímu obratu v kurzu vůči EU, ale na straně druhé bude sociální
demokracie, která by se z podzimních politických bitev vynořila jako
vítěz, v nebezpečí podobného rozkladného tlaku, jakému byla vystavena ODS
za prezidentování Václava Klause.
Je ovšem možný i malý politický zázrak. Tedy odchod
zprofanované vlády a nástup nové, nejspíš levicové, to vše doprovozeno zvolením
slušného, navíc proevpropského prezidenta. Atmosféra v zemi by se tak
mohla už na jaře příštího roku vskutku zásadně změnit jak ve vztahu
k vnějšímu světu, tak, pokud by ČSSD dostála slibům o boji s korupcí
a změnách v některých asociálních opatřeních současné vlády, i v české společnosti.
Tento vývoj by nebyl tím nejhorším ani pro pravici. Pokud
totiž Nečasova vláda přežije pravici čeká zřejmě úplné zdecimování, stejně jako
na Slovensku. Včasný přechod do opozice by ji ještě dával jakousi šanci se
znovu postavit na nohy, jakkoliv by očista vzhledem k prolezlosti ODS
kmotrovskými strukturami vyžadovala velké úsilí.
Právo, 6.10. 2012