Druhé kolo senátních
voleb ukázalo, že některé soudy po krajských volbách a prvním kole senátních
voleb byly příliš katastrofické, jiné naopak plně nepostihly hloubku krize
v některých stranách. Na místě především nebyla hysterie, která
v části médií propukla v reakci na úspěch KSČM. Její propad
v druhém kole senátních voleb ukázal, že nenadchází žádný „rudý úsvit“.
Částečně to lze
samozřejmě přičíst dvoukolovému většinovému systému, jenž značně zmenšuje šance
stran, které jsou vnímány jako nesystémové. KSČM ale uspěla v krajských
volbách především proto, že byla jedinou větší opoziční stranou v situaci,
kdy pravicové strany vládnou neúspěšně na centrální úrovni a ČSSD, zapředená do
některých skandálů, v krajích.
Jakkoliv je
posilování komunistů pro mnohé morální problém, strana, která dnes není zásadní
hrozbou demokracii, opět sehrála užitečnou „sanitární“ roli, protože posbírala
i hlasy, jež by jinak šly stranám extrémně-pravicovým. Demokratům, kteří se
úspěchu KSČM tak hrozí, lze nabídnout malý test: pro koho byste volili,
kdybyste měli v druhém kole senátních voleb na výběr mezi komunistou a
například kandidátem Dělnické strany sociální spravedlnosti?
Ukázalo se také, že
ČSSD, jejíž problémy někteří analytici vykreslovali jako krizi bezmála
srovnatelnou s tou v ODS, na tom není tak špatně. Zatímco oslabování
obou velkých stran pokračuje, v případě ČSSD zdaleka není tak markantní.
Je pochopitelné, že ČSSD, která v krajských volbách v roce 2008
vyhrála vše, co se dalo, po čtyřech letech krajského vládnutí ztratila část
voličů, ale strana, která vyhrála v deseti krajích ze třinácti a získala
13 senátorských křesel ze sedmadvaceti, rozhodně nevypadá jako poražená.
Pokud jde o podcenění
hloubky krize, pak bychom měli mluvit o situaci na pravici, zejména v ODS. Druhé kolo senátních voleb totiž
nejen potvrdilo naprostý propad stran vládní koalice, ale zejména ukázalo, že
ani ODS, ani TOP 09 nemají potenciál sestupný trend zastavit.
ODS tak na svém
nadcházejícím sjezdu nemůže v podstatě učinit nic, co by jí pomohlo.
Udrží-li se v čele strany Petr Nečas navzdory rebelům, bude to Nečas
politicky skomírající. Vyhrají-li naopak rebelové, padne ODS definitivně do
rukou politiků spojených s neprůhlednými zájmy, přičemž jí bude nepřímo
politicky kočírovat Václav Klaus, což je dnes politik, který jen v málokom
vzbuzuje reformní elán.
ODS by se mohla
částečně postavit na nohy, kdyby se místo řečí Nečase o tom, jak vládní strany
zavádějící „nutné“ reformy pokaždé dostanou výprask uprostřed volebního období,
nebo místo řečí rebelů, kterým nikdo nevěří ani nos mezi očima, o potřebě
vrátit se ke skutečně pravicové politice, byla ochotná pravdivě zamyslet
například nad tím, proč v krajských volbách uspěl jako jediný Jiří
Pospíšil. Ano, ten Pospíšil, kterého Nečas vyhodil z vlády poté, co jím
podporovaná očista justice začala znervózňovat stranický establishment.
Toho ale strana není
schopná, takže porážka ve volbách ji „nenakopne“, ale zřejmě zůstane jen
mementem, na které se bude za čas vzpomínat jako na promarněnou příležitost
zastavit pád. Přitom propad nejen ODS, ale celé demokratické pravice nabývá
takových rozměrů, že hrozí úplně vymazání pravice z politické mapy.
Právo, 22.10.2012