Jak se pozná demokratická strana

Sociální demokraté jsou
terčem kritiky, protože místo hledání koalic s „demokratickými“ stranami
vytvořili ve většině krajů koalice s komunisty. Například místopředseda
ODS Jiří Pospíšil se rozčiluje, že v Plzeňském kraji, kde ODS vyhrála
krajské volby, nakonec ČSSD raději 
uzavřela koalici s KSČM. Proč prý raději nehledala shodu s
„demokraty“?

To jsou slova do pranice, a
proto neuškodí podívat se na „demokratičnost“ stran, které Pospíšil jako
partnery nabízí.  Jeho  strana například vyšachovala po sněmovních
volbách v roce 2010 vítěznou ČSSD, což zdůvodnila programovým průnikem
s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Udělala tedy totéž co ČSSD v Plzeňském
kraji po krajských volbách. O co víc demokratická než KSČM ale VV byly?

Neměla by demokratická
strana mít přehlednou vnitřní strukturu a skutečné členstvo a nebýt pobočkou
soukromé bezpečnostní agentury? ODS přesto považovala véčkaře za dostatečně
„demokratické“. Nyní spolupracuje ve vládě s LIDEM,  zhruba stočlenným,  nikým nevoleným pohrobkem VV, kterému slibuje
odměnou za podporu církevních restitucí vytvoření vlastního sněmovního klubu a
jeho předsedkyni chce dokonce svěřit post ministryně obrany.  Opravdu velmi „demokratické“!

Ani samotná ODS, ač má
slovo „demokratická“ v názvu, není dnes zrovna synonymem demokracie. Její
významný představitel Jan Zahradil napsal, že se symbolem ODS stala např. tlustá býčí šíje, opásaná zlatým
řetězem, či za podvod pravomocně odsouzený vekslák, nebo tzv. „podnikatel“
s evropskými fondy a veřejnými penězi, popř. místní don Vito Corleone, bez
jehož souhlasu nelze jmenovat ani hajzlbábu na veřejném záchodku.

I ČSSD má svoje kmotry, ale není těmito lidmi z různých důvodů
prolezlá tak jako ODS. Když Pospíšil vyčítá 
ČSSD spolupráci s údajně nedemokratickou KSČM, měl by vysvětlit, o
co demokratičtější je jeho strana. Proč se asi spoustě lidí vybaví slova jako
„prachy“ a „stranická pokladna“, když právě ODS začne mluvit o „racionalizaci
vládnutí“ v podobě  sloučení
ministerstva dopravy, kudy protéká spousta peněz,  s ministerstvem s ministerstvem
průmyslu a obchodu–to vše pod vedením 
Martina Kuby spojovaného s jihočeským kmotrem  Dlouhým?

Jinými slovy: jediným
rádoby kritériem „demokratičnosti“ stran, jako je ODS nebo TOP 09, je dnes už
jen to, že nejsou komunistické, přičemž 
jejich antikomunismus se nepoměřuje praxí dnešní KSČM, ale bývalým
režimem. Takový punc „demokratičnosti“ ovšem oslovuje ve společnosti
traumatizované asociálním vládnutím pravice stále méně lidí.

Z některých po minulosti nostalgických komunistů se leckomu může
oprávněně zvedat žaludek, ale demokracii ohrožují mnohem více pánové
s kmotrovskými espézetkami, kteří schůzují v předsálích sjezdů ODS.
Manipulace státních zakázek a systémová korupce, kterou tito lidé symbolizují,
jsou rakovinou demokracie. Popletené
názory některých nových krajských funkcionářů KSČM, vesměs v důchodovém
věku a bez lidových milicí i Sovětského svazu v zádech, jsou dnes už jen vředy na těle demokracie, nikoliv
rakovinou.

Možná až si tohle Pospíšil uvědomí, pochopí, proč je pro ČSSD přirozenější
vytvářet dnes koalice s KSČM. Vesměs falešné morální rozhořčení ČSSD
klidně může přenechat pravici a její tenčící se voličské bázi, protože jak
samotná existence komunistické strany, kterou vládnoucí pravice nedokázala
v prvních letech po  roce 1989
zakázat, tak dnešní síla KSČM, jsou především dílem politiky pravicových
stran.  Dokonce se občas zdá, že si komunistického
strašáka přímo pěstují. Jinak by totiž těžko některé z nich hledaly zdůvodnění,
proč se jim má říkat „demokratické“. 

Právo, 8.12.2012 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..