Pan Václav Klaus, momentálně občan bez
politických funkcí, ohlásil už před svým odchodem z prezidentského úřadu,
že se hodlá ze všech sil angažovat ve veřejném dění. „Všem, kterým není lhostejné, co se v naší republice děje, chci
vzkázat, že ani mně to jedno není a nebude. Nehodlám být pouhým divákem, když
jde o tak mnoho,“ řekl ve svém posledním prezidentském projevu.
Už před odchodem z politiky začal
Klaus připravovat vznik soukromě financovaného institutu, který se bude
pravidelně vyjadřovat k otázkám domácího i mezinárodního dění. Sečteno a
podtrženo, pokud brzy zase nezamíří do politiky, bývalý politik Klaus bude občanským
aktivistou.
Před tím než ale začne naplno fungovat mezi
těmi, kdo se v občanské společnosti angažují už mnoho let, měl by se možná
pokusit o určitou revizi svých prohlášení na adresu občanské společnosti
z minulosti. Jinak hrozí, že bude občan Klaus ve snahách „nebýt pouhým
divákem, když jde tak o mnoho“, trochu zmatený.
Především by se měl vrátit ke svým
prohlášením na adresu občanské společnosti jako o „nikým nevolených elitách“, které
se bez mandátu chtějí vměšovat do politiky. Nebo ke svému tvrzení, že se
proponenti občanské společnosti prý jen pokoušejí vytvořit nové byrokratické
vrstvy mezi občanem a státem, a v podstatě tak hledají „třetí cesty“.
Zapomenuto také ještě není tvrzení
politika Klause z roku 2005, že tzv. postdemokracie je potlačením
demokracie v důsledku pokusů různorodých sil, struktur a skupin uvnitř státu—bez
demokratického mandátu—přímo určovat nebo aspoň zásadně ovlivňovat různé
klíčové oblasti veřejného života dotýkající se občanů. Za hlavní hrozbu
takového ohrožení demokracie a svobody označil tzv. NGO, tedy nevládní
organizace.
Ještě v roce 2012, v předmluvě
k publikaci Centra pro politiku a ekonomiku, nazvané „Koncept občanské
společnosti: nepřítel svobodného občana?“ napsal, že
občanská společnost představuje pokus elit získat podíl na vládnutí neliberálním způsobem.
Když nyní nikým nevolený občan Klaus nehodlá
být jen divákem, a dokonce zakládá soukromě financovaný institut, tedy vlastně nevládní
organizaci, což je podle všech politogických pouček typický projev občanské
společnosti, nezbývá než usoudit, že za pouhý rok výrazně změnil na občanskou
společnost názor.
Možná by měl tuto výraznou změnu postojů
prokonzultovat s novým prezidentem Milošem Zemanem, s nímž během
opoziční smlouvy kritizoval hnutí, jako byl Impuls 99, „Děkujeme, odejděte!“
nebo demonstrace během televizní krize jako aktivity neodpovědných elitářů,
kteří chtějí dělat politiku, ačkoliv nejsou členy politických stran. Nebylo by pěkné, kdyby se Zeman za pár měsíců
obul do Klausova institutu s tím, že se tento nikým nevolený elitář snaží získat podíl na vládnutí neliberálním
způsobem.
Většina z těch, co se v občanské společnosti
už dlouho angažují, aktivistu Klause jistě uvítá. Je dobře, že v občanské
společnosti, která u nás finančně strádá, nyní bude působit alespoň jedna skutečně
dobře financovaná instituce, jejíž motor začal štědře promazávat ještě před
proměnou prezidenta v aktivistu přímo nejbohatší muž v zemi.
Navíc, i kdyby tento mecenáš v budoucnosti
náhodou seznal, že raději bude podporovat nějakého politika, než nikým nevoleného
elitáře, má nový člen občanské společnosti Klaus za sebou celý zástup jeho
amnestií omilostněných tunelářů a podnikatelů, které pomohl stvořit, když byl
ještě v politice. Ti by snad
pomohli. Zdá se, že alespoň jedné malé části české občanské společnosti se
začíná blýskat na lepší časy.
Právo, 9.3.2013