Česká republika ve srovnání
s loňskem propadla v žebříčku konkurenceschopnosti, který sestavuje
každoročně Mezinárodní institut pro rozvoj managementu, o dvě příčky, na 35. Místo.
Martin Tlapa z úřadu vlády reagoval slovy, že celkově jsme na tom pořád
ještě dobře. Některé země Evropské unie se propadly ještě víc.
Vzhledem k tomu, že Česká
republika klesla předloni o tři příčky, a že se propadá už čtyři roky
v řadě, přičemž propad nezastavil ani dva roky starý vládní balík opatření
na podporu konkurenceschopnosti, reprezentuje vyjádření pana Tlapy unikátní
druh optimismu, který si říká o širší využití.
Hodil by se například v reakci
na výroční index vnímání korupce z dílny Transparency International. Česká
republika v něm podle loňského hodnocení obsadila 54. místo ze 176
hodnocených zemí. TI připomíná, že hodnocení
odráží především hluboce rozloženou státní správu, špatné fungování politických
stran a nedotažení klíčových priorit protikorupční politiky. Pan Tlapa by nás ale nejspíše uklidnil, že
několik evropských zemí na východ
od nás je na tom ještě hůře.
Mnoho optimismu budeme také potřebovat
v reakcích na hodnotící zprávu Evropské komise o ekonomické situaci ČR. Ta
upozorňuje, že rychlému oživení hospodářství brání vládní škrty ve veřejných
investičních výdajích. Ty sice přispěly ke snížení schodku rozpočtu, ale
celkový státní dluh dále roste, navíc poroste i strukturální zadlužení. Znamená
to kupříkladu, že za rozmlácené silnice sice neutrácíme teď, ale desítky
miliard na jejich opravy i nedostavěné projekty budeme muset zaplatit
v budoucnosti.
EK navíc varovala, že pokud Česko letos konečně
nepřijme zákon o státní službě, pozastaví nám vyplácení strukturálních fondů,
čímž může přijít až o 500 miliard korun. Zákon byl sice schválen před vstupem do EU
v roce 2002, ale pak byla jeho účinnost několikrát odložena, protože by
jinak politické strany po volbách nemohly rozdávat prebendy ve státní správě.
Pan Tlapa by na neslýchané vměšování Bruselu
do našich vnitřních záležitostí mohl reagovat tak, že například takové
Slovinsko je na tom, pokud jde o vývoj hospodářství ještě hůře. To by mohlo
mnohé uklidnit. Pokud jde o požadovaný
zákon, v EU jsme sice jediná země, která ho nemá, ale lze hravě dokázat,
že některé africké země ho nemají také. A ztratíme-li nakonec přece jen 500
miliard, lze občany uklidnit poukazem na mnohonásobně větší ztráty, které
například USA utrpěly po pádu Lehman Brothers.
Svérázný vládní optimismus by se hodil i
v reakci na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která
zhoršila výhled české ekonomiky pro letošní rok. Zaznamenáme prý letos pokles o
jedno procento, oproti dřívějšímu optimistickému výhledu na pokles o pouhých
0.8 procenta. Pan Tlapa by mohl hospodářskou politiku vlády, která zemi do této
recese zavlekla, elegantně bránit poukazem na to, že při recesi způsobené v roce 1997„reformami“ Václava
Klause nebo třeba švédským pleněním za
Třicetileté války už bylo hůř, a taky jsme to přežili.