Neschopnost českých politiků rozumně
vládnout by mohla být občas vnímána jako komická, kdyby ovšem nepůsobila závažné
problémy. Vždyť pod vedením vlády Petra Nečase se český stát stal nejen ještě
více nefunkčním, než už byl, ale v určitých směrech nebezpečím pro vlastní
občany.
Stačí připomenout metylalkoholovou
aféru, během níž pančovaný alkohol zabil desítky lidí. K této masové
vraždě nemuselo dojít, kdyby existoval příslušný regulační rámec pro
obchodování s alkoholem. A k mnoha dalším kalamitám, jako bylo třeba
experimentování Drábkova ministerstva práce a sociálních věcí na občanech, zase
nemuselo dojít, kdyby existoval zákon o státní službě a účinnější protikorupční
zákony.
Leckdo by si mohl myslet, že se způsoby,
jak zesměšňovat český stát katastrofálním představením Nečasovy vlády
vyčerpaly, ale to bychom nebyli v Česku. Posledním hitem se zdá být
zdvojování státních a administrativních funkcí.
To, že máme dva policejní prezidenty po
rozhodnutí ministra vnitra Martina Peciny vrátit do funkce odvolaného
policejního prezidenta Petra Lessyho, lze ještě stále částečně připsat na vrub
Nečasově vládě, která účelově „odstíhala“ nechtěného Lessyho způsobem, který jen
těžko mohl obstát před zákonem.
Současná situace připadne po právu
většině jako absurdní navzdory tomu, že děravě napsaná Ústava nám už několikrát
přichystala situaci, kdy jsme měli dva premiéry—jednoho, který skládá novou
vládu, a druhého, který dosluhuje. V těchto případech ovšem alespoň
nehrozilo nebezpečí, že by se oba premiéři navzájem svými rozhodnutími
potírali.
Dvojvládí ovšem existuje nebo hrozí i
v dalších oblastech. Dlouhodobým problémem české politiky kupříkladu je, že
Ústava nevymezuje jasně rozdělení některých pravomocí mezi prezidenta a vládu,
takže například česká zahraniční politika je čas od času dvojkolejná.
Nyní prý pro změnu akutně hrozí, že
prezident odmítne jmenovat kvůli osobní averzi ministrem zahraničí Lubomíra
Zaorálka. Pravděpodobný příští premiér Bohuslav Sobotka to může částečně obejít
přesunem Zaorálka do funkce státního tajemníka pro Evropskou unii při Úřadu
vlády, což je úřad vymyšlený Nečasovou ODS především k vyvlastnění
evropské agendy z rukou TOP 09, která kontrolovala v osobě ministra
Karla Schwarzenberga ministerstvo zahraničí. Budeme tedy zřejmě pokračovat
v této schizofrenní politice.
Aby se obešel lustrační zákon
v případě šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, budeme pro změnu mít zřejmě
funkci vicepremiéra pro ekonomické záležitosti. Vicepremiér bez ministerstva
lustrační osvědčení nepotřebuje, ministři, které bude takový vicepremiér řídit,
ano. Místo toho, aby se politické strany zabývaly samotným lustračním zákonem,
který se už dávno přežil, budou raději tolerovat absurdní dvojvládí.
Prezident Zeman přispěl do studnice
rostoucího dvojvládí zase tím, že se zbavuje některých pravomocí jejich poněkud
alibistickým přesunem na ministerstva. Momentálně tak kupříkladu nemohou být
jmenováni vysokoškolští profesoři. Ministerstvo spravedlnosti zase musí
urychleně vytvořit odbor pro zamítání žádostí o milosti, které prezident
odmítá, až na krajní případy, udílet.
Český stát je prostě v krizi.
Politika dominuje pravidlům hry, která by měla být v liberální demokracii
nadřazená všemu ostatnímu. Bohužel se nezdá, že předčasné volby, a vláda
z nich vzešlá, tuto situaci vyřeší.
Právo, 5.12.2013