Odpor
Andreje Babiše vůči umístění sociálně demokratického náměstka na ministerstvo financí nastoluje řadu otázek ve
vztahu k Babišově působení v politice.
Tak
především vláda, i koaliční, není „soubor volných elektronů“, použijeme-li
slovník někdejšího premiéra Petra Nečase. Nemůže sestávat ze vzájemně
nezávislých ministerských lén a stranických hájemství, v nichž si každý pán
dělá co chce. Je to kolektivní orgán, se společným programem.
Pokud
projednávaný zákon o státní službě zcela nezruší systém politických náměstků,
mělo by být zcela přirozené, že když je ministr z jedné strany, jsou jeho
„političtí“ náměstci ze stran ostatních.V politice sice každá strana soupeří s
každou další o přízeň voličů, ale sejde-li se několik stran ve vládě, mělo by
být v jejich zájmu pracovat jako tým.
Babiš
neustále upozorňuje na to, že jeho hnutí ANO vynesla nahoru vlna nespokojenosti
s praktikami politických stran a šlendriánem ve fungování státu. Uniká mu, že k
nespokojenosti s politikou přispěla nejen konkrétní selhání a korupce, ale také
nesnesitelná řevnivost mezi politickými subjekty—a to nejen jakýsi téměř „třídní“ boj mezi vládními a
opozičními stranami, ale i neustále konflikty uvnitř vládních koalic.
Jedno
zdánlivě logické vysvětlení Babišova odporu k politickým náměstkům je
skutečnost, že hnutí ANO se profiluje jako „nepolitická“ struktura. Jím
nominovaní ministři, jakož i jím nominovaní náměstci na ministerstvech vedených
koaličními partnery, jsou prý odborníci. Zdá se, že Babiš zatím nepostřehl, že
nejpozději vstupem do vlády se z jeho hnutí stal politický subjekt.
Je možné, že
se domnívá, že ho voliči ocení za to, že sám, bez pomoci zbytku vlády, zlepší
fungování státních financí, přičemž toho dosáhne tak, že se obklopí skupinkou
expertů, které prý „ukecal“, aby obětovali statisícové platy v soukromém
sektoru za „nuzných“ devadesát tisíc náměstka. Je ale také možné, ba dokonce
pravděpodobné, že voliči začnou být na podobný nedostatek týmového ducha a
slovník, který si začíná říkat o výraz „babišování“, brzy alergičtí.
Čím dříve si
uvědomí, že politická budoucnost jeho hnutí i jeho samotného závisí mnohem víc
na úspěchu vlády jako celku, s níž svázal svůj osud,než na jeho zdánlivém
úspěchu osobním, tím lépe pro něj, ANO, vládu i Českou republiku. Dělat z
ministerstva financí jakési Babišovo, které se na rozdíl od ostatních
ministerstev řídí vlastní logikou, není příliš prozíravé.
I Nečasova
vládní koalice měla jednu stranu, kterou de facto vlastnil bohatý podnikatel s
mesiášským komplexem. Ten pro změnu do omrzení „bártoval“. Jak dopadl on i
vláda, už víme.
Právo, 27.1.2014