Při
nedávné návštěvě Německa předseda ČSSD Bohuslav Sobotka při veřejné diskusi bránil
Andreje Babiše, když ho jeden německý sociální demokrat přirovnal k Silviu
Berslusconimu s tím, že účast Babiše ve vládě je „znepokojivý signál.“
Sobotka namítl, že ČSSD nebyla schopná
využít potenciál nespokojených občanů, a tak vedle ní vyrostlo protestní hnutí.
Ocenil, že i přesto se ČSSD a Babišovo
ANO shodly na pozitivním vládním programu, a Česká republika tak má stabilní vládu.
Sobotka má každopádně pravdu, že Babišovo ANO nelze srovnávat
s Berlusconiho hnutím Forza Italia, ale jinak než naznačuje. Berlusconi nešel
se svým hnutím do politiky, aby hlásal „antipolitiku“. Forza Italia se prezentovala jako nový druh politické strany, i
když tvrdila, že nemá nic společného s předchozím systémem a korupčními
skandály. Berlusconi nevytvářel iluzi, že stojí mimo politiku, a že jeho
hnutí je firmou, kterou řídí pár manažérů.
Ať už si o něm myslíme cokoliv, šel do politiky jako politik. Sobotka to
jistě ví.
Otázkou je, proč Sobotka cítí potřebu „antipolitika“ Babiše hájit. Odpověď zní,
že Babiš se stal jeho hlavní šancí, že se on sám udrží v nejvyšší
politice. Sobotka prostě nutně potřebuje, aby vláda, kterou vede, zůstala
pohromadě a uspěla.
O minulém víkendu pořádala ČSSD v podobě programové konference cosi
jako cvičení na téma reforma a modernizace, které by měly–v případě úspěchu–Sobotkovi
a jeho spojencům pomoci upevnit si vliv na chod strany. Šance, že tak ve značně
zkostnatělé a vnitřně konzervativní straně skutečně stane, jsou ovšem mizivé.
Na reformy taková strana příliš neslyší.
Na co ovšem slyší, je podíl na moci a rostoucí preference. V tom může
Sobotkovi paradoxně mnohem více pomoci „antipolitik“ Babiš, než řeči o
reformách. Pokud vláda, v níž spolu s Babišovým hnutím ČSSD působí, uspěje a
nerozpadne se, odrazí Sobotka i tlak stranických protivníků. V opačném
případě skončí.
Bránit svého vládního partnera před zbytečnými útoky je ovšem i
v zájmu Babiše. Když už se svým antipolitickým projektem nakonec skončil
ve vládě, je v jeho bytostném zájmu uspět. Krach vlády by byl i jeho
fiaskem.
Mýlí se tak ti, kdo tvrdí, že spojenectví ČSSD a ANO je inherentně nestabilní.
Sobotka a Babiš se navzájem potřebují, protože na úspěchu jejich spolupráce
závisí jejich politické bytí a nebytí. S trochou
ironie by bylo možné říct, že největší nadějí, že Sobotka prosadí v ČSSD
jakési změny, když už ne přímo zásadní reformy, je právě co
nejstabilnější a nejúspěšnější spojenectví s Babišem.
Právo, 19.3.2014