Lidé
z mozkového trustu ČSSD dokáží plameně argumentovat, v čem všem se zaručeně mýlí ti, kdo tvrdí, že ČSSD má ve
své současné podobě problém, protože se orientuje na příliš úzkou voličskou
základnu starších voličů z nižších příjmových skupin, a její program je
tudíž poněkud „nemoderní“.
I lídr
eurokandidátky ČSSD, sociolog Jan Keller,ve svém textu „Co zbývá vysvětlit“ (Právo, 5.6.2014), odbývá moje argumenty o neschopnosti ČSSD se
modernizovat a ironicky požaduje „vysvětlení“.
Bohužel se od něj
či někoho jiného z mozkového trustu ČSSD nedozvíme, kde se asi do počínání naší
nejstarší strany mohla vloudit chybička, která způsobuje, že v každých
dalších volbách ČSSD ztrácí statisíce voličů. A proč zejména v evropských
i pražských volbách, kam chodí vzdělanější voliči, dostává pravidelně „na
frak“.
Keller vidí slabiny
v argumentu, že by se ČSSD měla programově rozkročit tak, aby začala přitahovat
více středostavovských, velkoměstských, mladých i vzdělanějších voličů, jakož i
v tvrzení, že stávající voliči ČSSD jsou nestabilní,takže mnoho z nich při první příležitosti
přebíhá ke stranám typu francouzské Národní Fronty.
Odpovídá si tak
trochu sám, protože podle něj jsou přece mezi voliči „lepenovců“ i mladí lidé a
příslušníci středních vrstev. I ve 30.
letech prý koneckonců jako první zběhli k nacismu a fašismu lidé ze středních
vrstev. Keller se ptá, proč bychom si měli myslet, že dnešní střední vrstvy,
které jsou rovněž ohroženy poklesem příjmů a znehodnocením svého společenského
postavení, budou reagovat jinak, než reagovaly v minulosti?
Asi to má znamenat,
že se ČSSD ani nemá pokoušet střední stavy i mladší voliče oslovovat a raději
se má držet dosavadního voličstva, i když se nám jaksi postupně vytrácí před
očima. Ač není tolik ohroženo znehodnocením svého společenského postavení, i
tak z nějakého důvodu přebíhá v nemalých počtech ke KSČM či
populistům z ANO a Úsvitu, anebo prostě nevolí (a jistě ne kvůli své
nadměrné spokojenosti s vládou vedenou ČSSD, jak nedávno tvrdil předseda
ČSSD Bohuslav Sobotka).
Keller dále argumentuje,
že u nás přece existují (pravicové) strany, které se orientují na
středostavovské voliče, a ve volbách nedopadají lépe než ČSSD. Jenže v tom
je právě podstata problému.
Střední stavy lze
oslovovat zleva nebo zprava. Česká
pravice ve své snaze tyto vrstvy reprezentovat po roce 1989 ostudně selhala., ba je
v lecčems podvedla.
A ČSSD? Ta naposledy
nemálo těchto voličů, zejména těch názorově oscilujících okolo politického
středu, raději velkoryse přenechala Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi, a ještě
jim přidala bonus v podobě značného počtu svých vlastních bývalých voličů.
Podle Kellera v nedávných
volbách neuspěly ani strany, která zvedají „moderní témata“, jako jsou zelená
politika, vzdělanostní společnost, nebo svoboda internetu. Inu, neuspěly i
uspěly. Kdybychom sečetli jen preference zelených a pirátů , bylo to téměř 9
procent. „Neuspěly“ zejména proto, že jsou to strany jednoho tématu. Kdyby se
„jejich“ témat ujala tradiční, programově rozkročenější strana, jistě by ji to
nejen neublížilo, ale navíc by tato témata v kontextu sociálního programu
ČSSD i jinak rezonovala.
V závěru svého
textu Jan Keller ironicky dodává, že během jeho setkání s voliči, rozhodně
nikoho nezajímala témata, jako je ideově prázdné nadbíhání lídrů ČSSD globálnímu kapitálu v případě firmy Amazon,
nebo jako jsou postoje bývalého
prezidenta Václava Havla k lidských právům, které současná ČSSD–ve své
snaze přehodnotit „pragmaticky“ vztahy s Čínou–odmítá coby naivní a moralistní.
Chce se říct, že
Keller snad ani nemohl udělat výstižnější tečku za mými vlastními argumenty. Strana,
jejímž voličům jsou do této míry „ukradená“ témata, která demokratickou levici
na západ od nás bytostně zajímají, bude totiž nepochybně pokračovat ve svém
propadu.
Právo, 9.6.2014