Měl jsem
před několika dny čest moderovat na mezinárodní konferenci pořádané Knihovnou
Václava Havla panelovou diskusi, jejímiž účastníky byli laureáti loňské a
letošní Ceny Václava Havla za lidská práva, kterou uděluje Parlamentní shromáždění Rady Evropy ve
spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77.
Lépe řečeno,
účasten byl jen loňský laureát, běloruský disident Ales Bialiatski, který si
vloni nemohl cenu osobně převzít, protože byl ve vězení. Druhého laureáta, Amara
Mammadliho z Ázerbajdžánu, reprezentoval jeho otec, protože ve vězení je
pro změnu letos Mammadli.
Když přišel
čas na reakce z publika, hned několik „disktujících“ proneslo monology na
téma prohnilosti západní demokracie i prohnilosti českých politických,
lidskoprávních a justičních poměrů. Bialiatski a Mammadli tyto tirády poněkud překvapeně sledovali. Co by za to
dali, kdyby v jejich zemích měli jen část oné údajné prohnilosti!
O den dříve
jsem byl shodou okolností hostem jednoho podnikatelského klubu, v němž se
pravidelně diskutuje o tématech, která takříkajíc hýbou světem. Když se stočila
řeč na současné dění na Ukrajině, bylo překvapivé, že někteří diskutující z řad
české podnikatelské elity neztráceli čas kritikou agrese Ruska, ale zato
nešetřili Západ, a zejména pak Spojené státy. Padaly dokonce názory, že USA
krizi na Ukrajině zinscenovaly, protože se chtěly dostat k trhům, které
kvůli sankcím ztratí Rusko.
Nikoho z diskutujících,
zdá se, ani nenapadlo, že už to, že mohou pronášet kritické názory, za které by
je v Bělorusku, Ázerbajdžánu, Číně, velké části islámského světa, a dnes i
v Rusku, nejspíš hned zavřeli, je částečným dokladem neobyčejné míry
svobody, kterou v naší údajně prohnilé demokracii máme. Bohužel i svobody,
chce se říct, stavět věci na hlavu,
vlastní svobodou pohrdat, obdivovat vládu silné ruky, nebo veřejně hlásat i ty
nejpitomější konspirační teorie.
Ano, západní
demokracie se jistě potýkají s řadou problémů: korupcí, nadvládou peněz
nad politikou, snahami utajovat informace, úpadkem politických stran. I taková
demokracie a její „ušpiněná“ lidská práva, jak to pěkně formuloval Jiří Přibáň,
ale zůstává nejlepším ze všech špatných systémů. Už proto, že ho můžeme
svobodně kritizovat, a snad tak některé jeho problémy řešit.
Kritici
namítnou, že nám tato svoboda stejně k ničemu není. Václav Bělohradský
kupříkladu nedávno v jednom svém eseji popisoval roli současného Západu
jazykem jak vystřiženým z Hvězdných válek. Světa se prý zmocňuje jakési
Neoimpérium, které má sílu manipulovat a kontrolovat téměř cokoliv. Demokracie
je jen zástěrka a lidská práva jsou prý jen ideologie používaná tímto
Neoimpériem k prosazování jeho cílů. Lidskoprávní atlanticismus je jen lžiideologie,
působící katastrofy a ospravedlňující válečná dobrodružství.
Chce se
ironicky dodat, že úplnému vítězství sil temnot reprezentovaných Západem a jeho
lžiideologií mohou snad zabránit už jen rytíři
Jedi. Pro některé naše „demokraty“ je takovým rytířem Vladimír Putin.
Svoboda,
kterou v západních společnostech navzdory všem jejich nedostatkům máme,
prostě občas lidem rozmazává smysl pro proporce a vede k sebemrskačství. Na
snahy Západu postavit se zjevnému porušování mezinárodního práva Ruskem tak
reagují výčtem všemožných zločinů spáchaných západní civilizací v minulosti,
což nás prý má vést k „vyváženosti“ mezi
našim viděním situace a argumenty, které nabízí diktátorský režim, jenž si se
zločineckou historií různých předešlých režimů ve vlastní zemi hlavu nedělá.
Naopak tuto historii hrdě glorifikuje.
Samozřejmě:
součástí naší svobody je koneckonců i ono sebemrskačství. Neuškodilo by
ale, kdybychom přitom měli na mysli, že
je to západní vymoženost: fenomén zcela nevídaný v civilizacích jiných,
v nichž se nikdy nerozvinula kultura systematické kritiky směrem do
vlastních řad.
Našim
politikům by pro změnu neuškodilo, kdyby místo konferencí organizovaných
přáteli diktátorů nebo místo okázalého notování si s představiteli
autoritářských režimů nad potřebou „demokraticky“ respektovat jejich vidění
světa, navštívili třeba studenty demonstrující nyní v Honkgkongu a zeptali
se jich, jaké hodnoty je pohánějí. Možná by si pak vzpomněli na hodnoty,
z nichž vznikla naše demokracie.
Právo, 4.10.2014