Mluvčí
prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček prohlásil v reakci na protesty proti
Zemanovi během oslav pětadvacátého výročí sametové revoluce, kdy tisíce lidí
ukázaly prezidentovi červenou kartu, že karty–červené
nebo zelené–vystavují voliči ve volbách. Chtěl tím zřejmě
říci, že demonstranti nereprezentují většinu společnosti, protože
v prezidentských volbách zvítězil právě Zeman.
Od jiných zastánců Zemana jsme se dozvěděli, že
demonstrace byly jen pokračováním zjitřeného volebního klání během prezidentské
volby v roce 2013. Sám prezident odmítl ještě před 17. listopadem v Hovorech
z Lán svoje kritiky jako „pražskou kavárnu“ nebo dokonce „lumpenkavárnu“. I
on naznačoval, že jde převážně o zhrzené příznivce jeho protikandidáta
v prezidentském klání. A aby prý rozproudil debatu o jejich licoměrnosti,
přidal několik vulgárních výrazů. Údajně proto, že se tak vyjadřují, aniž by se
kdo pohoršoval, političtí favorité „kavárny“.
Prezidentův zastánce senátor Jan Veleba vidí jako
protiklad „kavárny“ obyčejné lidi venkova
a měst, kteří podle něj reprezentují skutečnou sílu, kořeny a mravní
zdraví státu. Pokud ale přijmeme tezi, že Zemanovy kritiky lze
jednoduše odbýt jako „kavárnu“, pak, zůstaneme-li u prezidentem zvoleného označení
jeho kritiků s pomocí pojmu z oblasti restauračních zařízení, můžeme
označit onu druhou část společnosti jako „hostinec“, což je restaurační
zařízení typické pro vesnice a malá města.
Ovčáček může mít pravdu, že v prezidentské volbě
„hostinec“ zvítězil. Podíváme-li se ale na prezidentem a následně i senátorem
Velebou vyprovokovaný střet mezi „kavárnou“ a „hostincem“ z hlediska
občanské mobilizace, je jasné, že utkání během oslav sametové revoluce vyhrála
na celé čáře „kavárna“.
Zatímco na Klárově zimomřivě postávalo se zelenými
kartami coby projevu sympatií pro Zemana pár desítek lidí, „kavárna“ předvedla
masové, i když chvílemi ne úplně vkusné vystoupení, kterého si všimla i většina
velkých světových médií.
Ukazuje se, že „kavárenští povaleči“, jak o Zemanových
kriticích pěkně mluví Veleba, se od svých kavárenských stolků nakonec dokážou
zvednout a jít vyjádřit svůj názor na veřejné prostranství, zatímco na
frekventanty „hostinců“ není v mobilizačních kampaních velký spoleh.
Je možná také chyba popisovat masové vystoupení
„kavárny“ proti Zemanovi jako akci lidí, kteří se nedokážou smířit s jeho
vítězstvím v prezidentském klání. Lze totiž argumentovat, že vzhledem
k přirozeným sklonům „kavárny“ k povalečství by „kavárna“ Zemana
nakonec nějak skousla, kdyby úmyslně neprovokoval, choval se slušně a
neprojevoval otevřené sympatie k zemím, jako je agresorské Rusko a
komunistická Čína,.
Spoléhá-li prezident, že ho proti rozezlené „kavárně“
podrží „hostinec“, měl by vzít v potaz i to, že není hostinec jako
hostinec. Zeman se snažil svoje nejhlasitější kritiky zostudit tím, že je
nazval „lumpenkavárnou“, a přitom se pro jistotu s pomocí vulgárního
výraziva obrátil na „lumpenhostinec“, pro který u nás dlouhodobě existuje
přiléhavější označení „čtvrtá cenová“.
Otázkou ovšem je, jak na jeho akce z poslední doby
zareaguje třetí a druhá cenová skupina. Je možné, že v obecné rovině
zůstane její osazenstvo k plebejskému prezidentovi více shovívavé než
patricijská „kavárna“. Otázkou ale je, zda tato míra shovívavosti bude stačit
k tomu, aby tato část „hostince“ vystavila prezidentovi dostatek zelených
karet. A pokud ano, aby se zvedla od svých stolů a šla je někam ukázat.
Bude-li Zeman znovu kandidovat v roce 2018, bude tak
muset najít opravdu silné téma, aby jeho příznivci došli alespoň do volebních
místností. V právě proběhlém střetu s „kavárnou“ se totiž ukázalo, že Zeman
„hostinci“ možná příliš nevadí, ale zároveň je mu také tak trochu lhostejný. Bylo by smutné, kdybychom v rozmezí
jednoho čtvrtstoletí měli už druhého lídra, který zůstal sám jako kůl
v plotě.
ČRo Plus, 20.11.2014