Teroristé zabíjejí především muslimy
v islámských zemích, ale my se prý pokrytecky dojímáme nad oběťmi
teroristů v Paříži, argumentuje Jan Keller. Připomíná, že žádná pieta
srovnatelná s tou pařížskou, na níž se účastnilo přes milión lidí a řada
státníků z celého světa, se nekonala, když kupříkladu Talibán nedávno
povraždil více než stovku školáků v Péšávaru.
Na první pohled se takový závěr
může jevit jako oprávněná kritika údajného pokrytectví naší západní civilizace,
ale chybí v ní dvě základní otázky: Proč se v Pákistánu nekonají
miliónové demonstrace proti zvěrstvům Talibánu, organizované Pákistánci? Proč nejsme svědky masových piet v islámském světě, jako byla ta v Paříži,
když extrémisté vraždí v islámských zemích?
Kdyby místní veřejnost, třeba
v Pákistánu, zorganizovala masovou pietu na počest obětí Talibánu, mnoho
západních státníků by docela jistě přijelo.
V argumentu, podle kterého
je pokrytecké, že se kupříkladu za oběti v Pákistánu nekonala pieta jako
ta pařížská, se tak skrývá poněkud nelogický předpoklad: zřejmě má piety v zemích,
kde muslimové vraždí muslimy, organizovat Západ, když už se k tomu nemají
samotní Pákistánci.
To je v lepším případě
argument v podstatě imperialistický či koloniální (sami toho nejste
schopni, tak to uděláme za vás), v horším případě typicky západně-sebemrskačský.
Keller se zřejmě kloní k tomu druhému, když tvrdí, že k většině
teroristických útoků dochází v zemích, které prý necitlivě rozvrátil
Západ. Ten především by tedy asi také měl v podobě piet projevovat lítost
nad důsledky svého jednání.
Potíž je, že Keller jako hlavní
příklady teroristického násilí z poslední doby, které prý neprobudilo
západní státníky k projevům solidarity zdaleka tak jako mnohem menší útok
v Paříži, uvádí Pákistán a Nigerii. V nich se totiž, pokud známo, žádná
západní intervence nekonala, takže není úplně jasné, za co bychom si měli
v případě těchto zemí sypat popel na hlavu.
Žádná neproběhla až do nástupu
Islámského státu ani v Sýrii. Jediné cizí vojsko na území Sýrie bylo to
ruské–na ruské námořní základně. Pravda,
teroristické násilí panuje i v zemích, jako je Afghánistán, Irák a Libye, jenže
v těchto zemích vládlo násilí už před západními zásahy. Navíc většina tohoto
násilí je obrácena nikoliv proti západním „okupantům“, ale proti muslimům.
Pokud snad chtěl Keller naznačit,
že je pokrytecké, že se pieta kupříkladu za oběti útoku Talibánu
v Pákistánu nekonala v Evropě,
vtírají se dvě otázky.
Za prvé, když islamisté zabíjejí
muslimy v daleké zemi, včetně dětí, jsme z toho na Západě po právu zděšeni.
Jenže ačkoliv je takový útok útokem na hodnoty, které vyznáváme, a je projevem námi
odsuzovaného náboženského sektářství i fanatismu, proč hned vinit vlastní civilizaci
z pokrytectví kvůli tomu, že je vcelku logicky více zděšena z útoku
na vlastním území? Navíc proti svobodě slova, což je západní vymoženost, která
se islámských zemích, jak známo, příliš nepěstuje?
Za druhé, když už je řeč o
pokrytectví Západu, bylo by dobré doložit, kdy se v nějaké muslimské zemi
naposledy konala pieta za evropské nebo americké oběti islámských
fundamentalistů. Zatím víme spíše jen o spontánních
demonstracích, na nichž lidé v některých islámských zemích oslavovali teroristické útoky na cíle
v Evropě a USA.
Novinky, 12.1.2015