Miloš Zeman byl zvolen prezidentem
v přímé volbě 26. ledna před dvěma roky. I mnozí z těch, kdo ho
nevolili, si jistě přáli, aby v jeho konání v prezidentském úřadě převažovala
pozitiva nad negativy a aby důstojně reprezentoval Česku republiku. Bohužel po
dvou letech zcela jednoznačně převažují negativní stránky a nejrůznější excesy
v jeho působení nad pozitivy, a i proto se dramaticky propadla důvěra
v prezidenta v průzkumech veřejného mínění.
K pozitivům
patří:
–
jasné přihlášení se
k evropské integraci, symbolizované vztyčením vlajky EU na Hradě;
–
výzvy k rychlému zavedení
eura;
–
souboj s vládou o
podobu služebního zákona, který v podobě schválené parlamentem nesplňuje
požadavky EU na odpolitizování státní správy;
–
rychlé doplnění
Ústavního soudu o nové soudce, jakkoliv několikrát navrhl kandidáty, kteří byli
pro Senát odborně i lidsky nepřijatelní.
Hlavními
negativy jsou:
–
obejití Poslanecké
sněmovny a politických stran při jmenování vlády „expertů“, sestávající převážně
z členů a sympatizantů Strany práv občanů-zemanovci;`
–
v obecnější rovině
snahy vychýlit ústavní systém směrem k prezidentské republice;
–
„viróza“ při ceremonii
se stáními klenoty;
–
odmítnutí jmenovat
profesorem Martina Putnu a následné odmítání jmenovat profesory vysokých škol
obecně;
–
účast v tzv.
lánském puči proti Bohuslavu Sobotkovi po předčasných volbách;
–
neúměrné natahování
lhůt před jmenováním Sobotkovy koaliční vlády;
–
udělování státních
vyznamenání oblíbencům a podporovatelům;
–
nerespektování
zahraničně-politické linie vlády, zejména ve vztahu k Rusku;
–
účast na konferenci na
Rhodu, pořádané dlouholetým agentem KGB a pravou rukou Putina Vladimírem
Jakuninem;
–
nejprve protichůdné a
postupem času stále více jednostranně proruské výroky o krizi na východní
Ukrajině;
–
výroky během cesty do
Číny relativizující lidská práva a zbytečné podkuřující čínským politikům;
–
cesta zpět z Číny
v soukromém letadle najatém firmami PPF a J&T;
–
vulgarity
v Hovorech z Lán a následná neochota omluvit se za ně;
–
výroky relativizující
brutalitu policie v listopadu 1989;
–
paušalizující útoky na
islám, spíše než jen na islámské fundamentalisty;
–
segregační výroky vůči
přistěhovalcům a hendikepovaným;
–
zlehčování nadměrné
konzumace alkoholu a kouření;
–
agresivní vystupování,
včetně urážek oponentů a útoků na “pražskou kavárnu” coby „lumpenkavárnu“.
–
odfláknuté projevy při
příležitosti 28. října a vánočního bilancování;
–
neochota zabývat se podezřelými
vazbami a selháními svých spolupracovníků, kupříkladu majetkovými poměry a
odkládáním bezpečnostní prověrky kancléře Mynáře.
Novinky, 27.1.2015