Obvyklá
odpověď většiny západních politiků na
otázku, zda má Západ dodat moderní zbraně Ukrajině, zní, že by takový krok
přispět k eskalaci konfliktu na východě země. Možná dokonce v podobě
přímého zatažení Ruska do války.
To je
pozoruhodná logika. Jelikož totiž západní politici téměř unisono tvrdí, že
Rusko moderní zbraně, plus svoje vojáky převlečené za dobrovolníky na dovolené,
na Ukrajinu od začátku konfliktu dodává, sděluje se nám v podstatě, že
eskalace smí být pouze jednostranná.
Rozvedeme-li
to dále, znamená to, že Západ navzdory kritice Ruska i sankcím, které proti
Rusku zavedl, implicitně uznává ruský argument, že má na Ukrajině legitimní
zájmy. Jak jinak totiž vysvětlit, že Rusko může vojensky podporovat „rebely“ a
postupně si ukrajovat z ukrajinského území, zatímco Západ nesmí činit
totéž ve prospěch druhé strany, protože by prý mohl svojí vojenskou podporou
způsobit jakousi eskalaci?
Je
samozřejmě pochopitelné, že se západní politici chtějí vyhnout otevřené vojenské
konfrontaci s Ruskem, k níž by mohlo v důsledku dodávek zbraní
Ukrajině dojít. A že doufají, že k zastavení ruské agrese budou stačit
nakonec jen sankce. Mluví se proto o potřebě politických řešení, která ovšem
zatím příliš nefungují.
V historii
bohužel najdeme jen málo příkladů, kdy se agresivní diktátoři, jakým je
Vladimír Putin, rozhodli změnit svoje chování, když viděli, že cena, kterou
musejí zaplatit, je poměrně nízká. Zvýšit se přitom dá buď jen mnohonásobným
rozšířením sankcí tak, aby Rusko opravdu srazily ekonomicky na kolena, anebo
tak, že zásadně zvýšíme cenu, kterou by musela ruská armáda za svoje
dobrodružství na východě Ukrajiny platit.
Jistý díl
pravdy mají samozřejmě ti, kdo upozorňují, že dodávky moderních západních
zbraní Ukrajině by mohly posloužit Putinovi jako záminka, aby Rusko přestalo
předstírat, že se na Ukrajině vojensky neangažuje. A aby pod praporem údajné
bezpečnostní hrozby sobě samému změnilo válku „hybridní“, v níž za něj
bojují údajní povstalci, ve válku otevřenou.
Pro ruskou
propagandu by jistě bylo hračkou vysvětlit Rusům, že moderní západní zbraně
v rukou ukrajinské armády nejsou hrozbou jen pro „povstalce“, ale pro Rusko
samotné. A jistě by také zneužila existenci takových zbraní jako důkaz, že
Západ celou dobu neusiloval o nic jiného, než o ohrožení samotného Ruska.
Zároveň je
ovšem otázkou, zda by Putin chtěl riskovat skutečnou válku s ukrajinskou
armádou, která by byla vyzbrojena stejně kvalitními, popřípadě i kvalitnějšími
zbraněmi než ta ruská, a která by s pomocí západních poradců prošla i
instruktáží a cvičeními zvyšujícími její akceschopnost.
Většina
z nás si samozřejmě přeje, aby se nakonec podařilo přinejmenším snížit intenzitu
konfliktu na východě Ukrajiny, a aby dohody z Minsku platily. Jenže
pravděpodobnost takového vývoje je velmi malá. Putin bude ve svém dobrodružství
po čase pokračovat, a Západ tak bude muset vážně zvážit, zda případné dodávky
zbraní Ukrajině nejsou nakonec potřebné.
Novinky, 2.3.2015