Předseda sociální demokracie
Bohuslav Sobotka má pravdu, když ve své zprávě delegátům nastávajícího sjezdu
ČSSD připomíná coby neobyčejný stranický „průšvih“ lánský puč proti sobě po
volbách na podzim roku 2013. A také když kritizuje Michala Haška za budování
paralelního mocenského centra v ČSSD a prezidenta Miloše Zemana za
poškozování strany od roku 2003, kdy neuspěl v prezidentské volbě.
Má jistě kus pravdy i v tom,
když upozorňuje, že za skutečnost, že ČSSD volilo v minulých sněmovních
volbách jen něco přes 20 procent lidí, může kromě chyb v kampani také
vnitrostranická opozice a neblahý vliv Zemana a jeho Strany práv
občanů-zemanovci.
Potíž se Sobotkovou zprávou je
v tom, že pokud se chce ČSSD opět stát stranou, která bude dosahovat na
výsledky nad 30 procent hlasů, nevystačí si jen s kritikou, popřípadě
reálným potlačením vnitrostranické opozice. Ačkoliv je nepochybné, že sváry
Sobotkova a Haškova prozemanovského křídla ČSSD poškodily, a že stranu poškodil
i sám Zeman, důvody pro opakované nevalné volební výsledky ČSSD jsou hlubší.
Je zejména třeba analyzovat, proč
ČSSD neboduje téměř vůbec u mladších voličů a proč se, jak ukazují i výsledky
komunálních voleb z podzimu 2014, stává stranou malých měst a venkova.
Vnitrostranické sváry k tomu jistě přispívají, ale nemohou zdaleka za
všechno.
Důležitější je ale neblahý obraz
ČSSD coby v podstatě staromilské strany, která funguje jako jakási obdoba
odborové organizace pro sociálně slabší. Sobotka doufá, že když ČSSD bude dobře
vládnout a „řešit problémy země“, prokletí nepřesvědčivých volebních výsledků
zlomí. A může mít částečně pravdu.
Měl by si ale zároveň položit
otázku, co je hlavní příčinou skutečnosti, že zatímco všude na Západě jsou
strany demokratické levice spojeny s mladšími voliči a mají bašty ve
velkých městech (zatímco konzervativní pravice skóruje u méně vzdělaných
starších voličů na venkově a v malých městech), u nás je to přesně naopak.
Odpovědí může být řada, ale ta
principiální, zní, že ČSSD je vnímána oním typem voličů, kteří na Západě
podporují levici, jako v podstatě konzervativní strana, která se důsledně
vyhýbá diskuzím „globálnějšího“ charakteru a tématům generovaným tzv. kulturní
levicí. Strana se dokonce prostřednictvím některých lidí ze svého mozkového
trustu agresivně vymezuje proti každému, kdo jen zmíní pojem „modernizace“.
Vnitrostranická situace, kterou
řeší ve své zprávě Sobotka, samozřejmě k obrazu ČSSD coby v podstatě
konzervativní postkomunistické levice přispívá, protože Hašek a spol. jsou
čistí technologové moci bez idejí, zatímco prezident Zeman je ztělesněním pro
mladou generaci nepřijatelného postkomunistického étosu, v němž je navíc levice
jen instrumentálním pojmem bez reálného obsahu.
Jenže voličům, které by ČSD měla
potenciálně začít odlovovat, pokud se chce odrazit od dna, nemusí symbolika
personální očisty v ČSSD stačit. Budou nepochybně
čekat i na nové ideje a nápady. A ty z ČSSD, ani konkrétně ze zprávy
jejího předsedy sjezdu, zatím nezaznívají.