Plánovaný
průjezd amerického vojenského konvoje přes Českou republiku by se dal odbýt
suše tak, že naše země je na základě vlastního svobodného rozhodnutí členem
Severoatlantické aliance. Je tudíž naprosto pochopitelné, že umožní, aby se
přes její území přesunul spojenecký konvoj vracející se z vojenského
cvičení na Baltu.
O celé věci
by nebylo třeba snad ani vést politickou debatu. Když už by se k ní někdo
měl vyjadřovat, pak snad odborníci. Přesto se z přejezdu amerického
konvoje pomalu ale jistě u nás stává horké politické téma.
Je pravda,
že jeden z impulsů k tomu dali sami Američané, když vysvětlili, že
cesta konvoje na základnu v Německu po českých silnicích, spíše než obvyklý
přesun techniky po železnici, má být „viditelnou demonstrací“ amerických
závazků vůči spojencům v NATO ve světle agresivního chování Ruska na
Ukrajině.
Mohli bychom
ale také argumentovat, že Američany k tomuto viditelnému gestu přinutila
právě situace na Ukrajině, v jejímž světle zaznívají v členských zemích na východních hranicích NATO
obavy, zda by se za ně NATO–spoléhající především na vojenskou sílu Spojených
států–v případě dalšího rozšíření ruské agrese postavilo.
Četné reakce
českých politiků na přejezd konvoje spojenecké armády přes naše území by mohly
být považovány jen za jejich tradiční snahu se zviditelňovat i s pomocí
témat, k nimž nedokáží nic smysluplného říct.
Abychom byli
spravedliví, mnozí z nich nakonec jen suše konstatovali, že se jedná o
naši spojeneckou povinnost. Ministr obrany Martin Stropnický správně zdůraznil,
že v případě ohrožení se naše země bez spolupráce se spojenci neobejde.
Proč se tedy v části politického spektra a společnosti vzedmul
k průjezdu konvoje takový odpor?
Možných
odpovědí je několik. Obzvláště v extrémně levé části politického spektra, jakož
i v části sociální demokracie, nadále panují sympatie k Rusku a odpor
ke Spojeným státům, občas i k celému Západu. Těmto politikům příliš nevadí
ruské počínání na Ukrajině, ba naopak, ale jsou schopní snést řadu argumentů o
údajně imperialistických choutkách Spojených států.
Americký
konvoj na našem území je pro ně vítanou příležitostí tyto postoje otevřeně
ventilovat, přičemž je často balí do ustaraných frází o tom, jak jeden přejezd
amerického konvoje přes naše území může torpédovat mírové snahy na Ukrajině,
nebo traumatizovat české občany, kteří mají s cizími vojáky na našem území
špatné zkušenosti.
Zaznívají
dokonce i licoměrné obavy o stav českých silnic a starosti českých řidičů. Nenechme
se ale mýlit. V podstatě jde většinou zase jen o nechuť k Američanům
a více či méně skrývané sympatie k putinovskému Rusku.
Na plné
obrátky pracuje i ruská propaganda. Proruský web Aoeronet.cz vyzývá odpůrce
konvoje, aby blokovali hraniční přechody. Na Facebooku se prý organizují lidé,
kteří chtějí házet na projíždějící konvoj rajčata či ho nějak blokovat. Kolik
z těchto iniciativ platí a organizuje Rusko se asi nikdy nedozvíme, jisté
ovšem je, že se o nich v našem svobodném prostředí bude nakonec vážně
diskutovat jako o projevech občanského rozhořčení. Je to cena za demokracii.
Už teď
někteří představitelé KSČM, Úsvitu, nebo Strany práv občanů tvrdí, že cílem
průjezdu americké kolony je prý zastrašit nás, nikoliv Rusko. Anebo, že většina
našich občanů s průjezdem nesouhlasí.
Kola
propagandy se tak začínají točit na plné obrátky, a jak už to
s propagandou chodí, o pravdu nejde. Politikům z výše zmíněných stran
tak vůbec nevadí, že podle prvních anket si naprostá většina hlasujících myslí,
že demonstrativní průjezd amerického konvoje přes naše území je v kontextu
současného ruského chování naprosto v pořádku.
ČRo Plus, 18.3.2015