Kdy může být vnitrostanické demokracie moc

Spor, který se rozhořel v sociální
demokracii mezi Jiřími Dienstbierem a vedením strany ohledně otázky, jak mají
být vybíráni lídři krajských kandidátek, je příkladem toho, jak se ne úplně promyšlené
snahy „demokratizovat“ stranu mohou stát kontraproduktivními.

Ve vnitrostranickém referendu, jehož
výsledky posvětil sjezd strany, bylo konkrétně schváleno, že o konečné podobě
kandidátních listin pro volby do zastupitelstev obcí, měst, krajů, Senátu a Sněmovny
rozhodují v přímém hlasování všichni členové ČSSD v příslušném
volebním obvodu.

Vedení strany v čele
s předsedou Bohuslavem Sobotkou ale nyní prosazuje, aby se schvalování
lídrů kandidátek, zejména na krajské úrovni, vrátilo do rukou vedení. Návrh má
schválit Ústřední výkonný výbor ČSSD v září.

Dienstbier protestuje proti porušení
zásad vnitrostranické demokracie a varuje, že změna ve způsobu schvalování
kandidátních listin může vyústit do žalob. Sobotka naopak mluví o tom, že je
při výběru lídrů nutné najít „vhodnou rovnováhu mezi stanoviskem krajských
výborů, hlasem členské základny a názorem vedení strany“. Kdo má pravdu?

Pokud budeme spor soudit čistě
z hlediska procedurálního, pak nepochybně Dienstbier. Způsob výběru lídrů
kandidátních listin byl schválen ve vnitrostranickém referendu a posvěcen
sjezdem, a pokus stranického vedení to změnit hlasem orgánu, který svým
významem stojí „pod sjezdem“, se zdá být nedemokratický a arogantní.

Pokud ale budeme soudit návrh podle
meritu věci, je třeba vedení strany přiznat jistou racionalitu, protože schválený
způsob výběru lídrů kandidátních listin má potenciál ČSSD výrazně paralyzovat
nebo dokonce rozložit. Žádná moderní strana nemůže fungovat jako jakási
konfederace krajských nebo okresních organizací, které si dělají, co chtějí. V
minulosti byla jedním z velkých problémů ČSSD skutečnost, že rozhodnutí vedení
sabotovali krajští lídři.

Referenda v jednotlivých obvodech
by sice zdánlivě oslabila moc stranických bossů na dané úrovni, kteří si mezi
sebou v minulosti pekli“ různé zákulisní dohody. Jenže i hlasování poměrně
malých počtů straníků v jednotlivých obvodech nebude pro stranické šíbry
velkým problémem ovlivnit.

Hlavním politickým soupeřem ČSSD je
navíc v současnosti hnutí ANO, což je politický subjekt kontrolovaný
jedním mužem. Mnoho voličů sice může ocenit, že se uvnitř ČSSD  má o obsazování důležitých postů rozhodovat opačně než v ANO, jenže paradoxně titíž voliči pak
bývají často nespokojení, když je strana paralyzována spory mezi centrálním
vedením a příliš nezávislými kraji a okresy.

Je škoda, že si vedení ČSSD neuvědomilo
tato rizika dříve. Ačkoliv má Sobotka pravdu, když hají posílení pravomocí
stranického vedení ve výběru lídrů, způsob, jakým se toho snaží vedení strany
docílit, dává zároveň za pravdu některým Dienstbierovým obavám. 

Právo, 29.7.2015 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..