Nejpřímější
cestou k ukončení podstatné části současné uprchlické vlny je umožnit
miliónům uprchlíků v utečeneckých táborech v Turecku, Jordánsku a
Libanonu, aby se mohli vrátit do svých domovů
v Sýrii. Pokud s tím nedokážeme pomoct, vydají se jich další
statisíce na cestu do Evropy.
Evropští
politici nyní o „stabilizaci poměrů“ v Sýrii začali mluvit, ale většinou
jen mlží. Málokdo se totiž odváží ve světle minulých neúspěšných západních
intervencí v regionu vyslovit, že jediným reálným řešením je mezinárodní vojenská
intervence (nejspíš pod vedením USA,
které mají jako jedné schopnost ji zorganizovat) a následná rekonstrukce země
pod vedením EU.
Podle mnohých by
takový krok dál posílil odpor vůči Západu v islámských zemích a vedl by
k novým vlnám džihádu na půdě západních zemí. Nejspíš ano, jenže je iluzí
si myslet, že IS porazí nějaká koalice islámských zemí v regionu,
v němž panuje mnoho protichůdných zájmů a náboženských sporů.
Máme tedy na vybranou:
buď IS budeme bombardovat a snít přitom o regionální koalici, což k jeho
porážce nepovede, a uprchlíků bude přibývat. Anebo se Západ odhodlá
k vojenskému zásahu s tím, že to možná popudí některé islámské země i
Rusko, ale také ukončí chaos, který začíná destabilizovat svět daleko za
hranicemi Sýrie, a je tak pro Západ zásadní bezpečnostní hrozbou.
Diskutuje se též
o tom, o koho opřít nový režim v Sýrii, ať už by byl vytvořen
s pomocí vojenské intervence nebo nějakým způsobem, který nikdo zatím nezná,
bez ní. Podle některých analytiků to nepůjde bez současného prezidenta Bašíra
al-Asada.
Jenže jakákoliv
konstruktivní role Asada v „nové“ Sýrii je nepředstavitelná poté, co nechal
vybombardovat celá města a použil proti opozici chemické zbraně. Nejméně
polovina uprchlíků v utečeneckých táborech prchla před ním. Když tedy
někteří analytici tvrdí, že nakonec ďábla IS porazíme jen s pomocí čerta
Asada, nedoceňují, že pro milióny utečenců to není žádné řešení, a tudíž ani
žádné řešení pro EU ohroženou uprchlickou vlnou.
Navíc je to „ruské“ řešení. Putin otevřeně říká, že
chce Asada dál podporovat. Tato ruská politika má přitom bohužel víc co do
činění s prosazováním ruských strategických zájmů než s hledáním stability.
Včetně toho, že Rusko má v Sýrii námořní základnu. To věci nesmírně
komplikuje, ale i tak se Západ bude muset brzy rozhodnout.
Nejde totiž už
jen o porážku IS, ale o co nejrychlejší komplexní řešení celkového vnitřního
rozvratu v Sýrii, jehož důsledky v podobě miliónů uprchlíků hrozí
zničit EU. Rusko by možná za ústupky Západu vůči jeho politice na východní
Ukrajině bylo ochotné podpořit útok na IS, ale rozhodně nehodlá obětovat Asada.
Zničující
dopady uprchlické vlny na EU navíc hrají Kremlu do jeho strategických not.
ČRo Plus, 16.9.2015