Srovnejme dvě zprávy z poslední
doby. Ta první nás informuje, že vláda, zastoupená ministrem průmyslu, se na
poslední chvíli dohodla se zástupci jihokorejské společnosti Hyundai Mobis na
příchodu firmy do mošnovské průmyslové zóny. Firma má ve svém novém závodě na
výrobu světlometů zaměstnat až 900 lidí.
Aby stát firmu přilákal, zaplatí jí
jednorázovou podporu ve výši 69 miliónů korun mimo režim investičních pobídek.
Důvodem této intervence státu je, že Evropská komise zamítla coby nepovolenou
podporu plán ostravského zastupitelstva prodat firmě požadované pozemky za
korunu za metr čtvereční. Firma hrozila, že v případě, že by si pozemky
musela koupit za tržní cenu, postaví svůj závod v mimo ČR.
Tomuto vydírání vláda vyšla
v podobě problematického obejití EK vstříc poté, co už podpořila příchod tohoto
investora v podobě investičních pobídek stovkami miliónů korun. Investice
se prý vrátí, takže spěch, aby se vše ke spokojenosti Huyndai stihlo do konce
roku se zdá dávat smysl.
Druhá zpráva zní, že Národní rada osob se zdravotním
postižením se obává, že nedojde ke slibovanému zvýšení příspěvku pro postižené
a pro lidi trvale pečující o postižené členy rodiny. Předseda rady Václav Krása
varuje, že dochází k hlubokému sociálnímu propadu těchto
lidí.
Návrh
novely zákona o sociálních službách s úpravou dávky vláda totiž ještě nedostala
a s přidáním nepočítá zatím ani rozpočet na příští rok.
Aby nedošlo
k propadu sociální úrovně lidí odkázaných na péči a těch, kdo se ně
starají, bylo by třeba rozpočet vyplácení příspěvku třeba navýšit nejméně o
miliardu korun. Na konci roku 2014 pobíralo příspěvek 331000
lidí. Přesto vláda s celou věcí zdaleka nespěchá tak jako
s dohodou s Hyundai, kde je ve
hře 900 pracovních míst.
Podobných
příkladů dvou extrémů ve vládním přístupu k mocným a bezmocným by bylo možné nalézt mnohem více.
Je pochopitelné, že se stát snaží přilákat zahraniční investory, kteří
zaměstnávají lidi. Někteří tito investoři, pokud nemají daňové prázdniny nebo
úlevy, dokonce u nás platí daně. Stranou pak ponechme skutečnost patřící
k povaze současného globálního kapitalismu, že podle statistik odplyne v
dividendách každoročně do domovských států těchto investorů až 200 miliard
korun.
Zejména
vláda vedená sociální demokracií by si ale měla dávat na přílišné rozevírání
nůžek mezi tím, jak se na jedné straně chová k nadnárodním společnostem (nebo
jak kupříkladu toleruje, že okolo 13 tisíc českých firem má své sídlo v daňových rájích), a jak se na straně druhé
chová k nejzranitelnějším členům společnosti. Nebo jak nadále neřeší do
očí bijící nerovnosti v (ne)placení daní a sociálních dávek mezi živnostníky a
zaměstnanci. To, že se tyto zjevné nerovnosti zatím příliš řešit nedaří, nakonec
postihne veřejném mínění tu stranu, která má sociální rovnost v programu,
tedy ČSSD.
Právo,