Předseda Evropského parlamentu Martin
Schulz nedávno řekl, že EU je v nebezpečí, a to zejména kvůli vzestupu populismu a
nacionalistických reakcí na migrační krizi. I předseda maďarského parlamentu
László Kövér varuje (Právo, 11.12.2015), že EU se dostala
na práh rozpadu.
Příčinou prý není jen migrační krize, nýbrž i
vnitřní morální a duchovní rozpad. V EU prý existují dvě vize její
budoucnosti: centralizovaná EU, která (i svým přístupem k migraci) vymazává
národy, versus spolupráce národních států založených na křesťanských hodnotách.
Jeho slova by jistě podepsali vedoucí představitelé
dnešního Polska, kde probíhá cosi jako státní převrat, v němž je liberální
demokracie—podobně jako už nějakou dobu v Maďarsku—oklešťována ve jménu
národa, autoritářství a křesťanství.
Takových tendencí je dost i na Slovensku. A „ponárodňování“
údajně eurofederalistického prezidenta Miloše Zemana i jeho sbližování
s kardinálem Dukou ve jménu národních a křesťanských hodnot–to vše
tvrzeno Andrejem Babišem—naznačuje, že imunní nemusí být ani Česko.
Jak Kövér tak Schulz varují před rozpadem EU, ale z opačných
pozic. Schulz coby představitel evropského západu vidí důvody právě v onom
nacionalismu, který nejhlasitěji obhajují představitelé Maďarska a Polska.
Jeho prst samozřejmě míří i na západní populisty,
jako je Marine Le Penová, jenže ta a jí podobní západní politici se vzhledem k silným
tradicím liberální demokracie i ochotě tradičních stran spojovat se proti
extrémistům, hned tak nedostanou k samojediné vládě, jakou si nyní užívají
antiliberální strany v Polsku, v Maďarsku a na Slovensku.
Pokud se EU tedy začne rozpadat, nevystoupí z ní
kvůli vítězství domácích nacionalistů jeden stát po druhém, ale spíše se rozpadne
do několika bloků. Nejpravděpodobnější je, že západní země by zůstaly sdružené
v dále se integrujícím jádru, zatímco země preferující spolupráci národních
států založených na „křesťanských“ hodnotách a kritizující západ EU za přílišný
liberalismus, by zůstaly mimo.
Flirtování Nizozemska s ideou minischengenu,
který by zahrnoval jen severské státy EU, navíc naznačuje, že v tvrdém
jádru by nemusel být ani jih Evropy, který seveřané vidí jako
nedisciplinovaný—ať už v otázce fiskální politiky nebo ochrany vnějších
hranic EU.
Čeští politici by měli tyto scénáře začít brát
vážně. Navzdory svému nesouhlasu s jistými aspekty současné politiky
západu EU v oblasti migrace by měli pečlivě vážit, v které skupině
států chceme být. A vzít v potaz, že tato volba není automaticky otevřená
až do poslední chvíle, protože k té které skupině v EU nás posouvá naše
současná politika, včetně spojenectví, či naopak nedobrých vztahů, s těmi či
oněmi zeměmi.
Právo, 12.12.2015