Uprchlická
krize je nepochybně velký evropský problém, ale politici, kteří vsadili všechno
na silácké postoje, spíše než na vyváženou politiku, hodně riskují. Kupříkladu slovenský
premiér Robert Fico.
Ten
založil v podstatě celou svoji volební kampaň před nadcházejícími
parlamentními volbami na rezolutním odporu k přijímání uprchlíků, zejména
pak k uprchlickým kvótám. Slovensko si prý nenechá od Bruselu diktovat, a i
proto se rozhodlo s EU soudit.
Tato
Ficova taktika měla na Slovensku úspěch. Dlouho se zdálo, že otázkou není, zda
Ficův Smer bude opět vládnout samojedině bez koaličních partnerů, ale s jak
velkou většinou.
Poslední
průzkumy veřejného mínění ale ukazují pokles popularity. Smer proto rychle mění
billboardy zaměřené na běžence za billboardy zaměřené na problémy, které se odehrávají
reálně doma. Kupříkladu na zdravotnictví, v němž v poslední vypuklo
už několik stávek.
Současná
panika v řadách Smeru nabízí jisté poučení i pro naši politickou scénu. I ti
naši politici, kteří až příliš vsadili vše na kartu siláckých postojů v u
nás poněkud „virtuální“ uprchlické krizi, dost riskují. S jistou ironií by
se dalo říct, že někteří si musejí přát, aby krize hned tak neskončila, protože
jim může zmizet jejich hlavní téma.
Kupříkladu
prezident Miloš Zeman pojímá svoje prezidentství v současnosti jako
jakousi permanentní volební kampaň, jejímž je migrační krize středobodem.
Nešetří ani siláckými výroky na adresu těch, kdo prý nebezpečí podceňují. Varuje,
že i přes Českou republiku se brzy uprchlická vlna dozajista převalí, takže
ČSSD by měla mít v čele politika schopného bránit před touto invazí zemi.
Stejně
jako Fico ale Zeman riskuje jistou únavu veřejnosti z tohoto tématu. Většina
lidí má dál obavy, ale prvotní šok
pominul. Navíc ČR je tímto problémem zasažena jen okrajově a EU v podobě
celoevropských i národních opatření postupně hledá řešení.
Zemanovi,
stejně jako Ficovi, se tak může stát, že předčasně vystřílí všechnu munici. Prezident
dokonce riskuje jistou blamáž ve svém sporu s premiérem Sobotkou, který na
rozdíl od prezidenta suše ujišťuje, že uprchlická invaze se u nás nechystá, a
pokud ano, je na ní země připravená.
Pokušení
hrát na jednu silnou kartu, když právě zabírá, je pro politiky dost často
neodolatelné. Ale pokud se jejich temná varování rychle nenaplní, čas hraje
proti nim. I v politice často platí, že čeho je moc, toho je příliš.
Právo, 22.1.2016