Po návštěvě čínského
prezidenta zůstane v české kotlině kromě příslibu investic a kontroverzí okolo toho, jak se chovat ke komunistické
velmoci, i zmatek v myslích mnoha lidí, kdo v České republice vlastně
vládne.
Prezident Miloš Zeman
těsně před návštěvou prohlásil v čínské státní televizi, že návštěva
čínského prezidenta je novým začátkem, protože bývalá vláda podléhala tlaku
Spojených států a Evropské unie. Teď
jsme podle prezidenta znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční
politiku, která je založena na našich vlastních zájmech.
O nesmyslnosti
takového prohlášení v situaci, kdy česká bezpečnost zcela závisí na našem
členství v Severoatlantické alianci vedené USA, a kdy se stabilita
v mnoha oblastech i úspěchy české ekonomiky odvozují od našeho členství
v Evropské unii, bylo už mnoho napsáno a řečeno.
Mediální diskuze se ale
znovu spustila i okolo toho, zda má vláda dovolit ústavně neodpovědnému
prezidentovi, za něhož právě ona odpovídá, výroky, které by, kdyby je naši
spojenci brali vážně, znamenaly výrazné přehodnocení dosavadní
zahraničně-politické a bezpečnostní orientace České republiky.
Jeden tábor míní, že
pro vládu je nejlepší výroky prezidenta víceméně ignorovat jako jakési
zemanovské „třesky-plesky“, které stejně naši spojenci neberou vážně. Někteří komentátoři dodávají, že vládní
konfrontace s prezidentem by jen přidala Zemanovi politické body, protože
Hrad by ji interpretoval jako jakousi pomstu za prezidentovy úspěchy
v rozvíjení spolupráce s Čínou.
Druhý tábor naopak míní,
že vládní pasivita tváří v tvář prezidentově překračování jeho ústavního
mandátu nejen oslabuje náš ústavní pořádek, ale není ani úplně správná směrem
ke spojencům. Ignorování Zemanových výroků mohou někteří z nich
interpretovat jako tichý souhlas vlády se
Zemanovým předefinováním naší zahraničně-politické orientace.
Premiér Bohuslav
Sobotka je znám jako politik, který nevyhledává konfrontaci. Navíc si je
nejspíš vědom toho, že značná část voličů jeho sociálně demokratické strany
podporuje Zemana. Ví také, že ve vládní koalici by snahy umravnit prezidenta
nejspíš narazily na odpor hnutí ANO, jehož lídr Andrej Babiš udržuje se Zemanem politické spojenectví.
Přesto lze
argumentovat, že přecházení Zemanových ústavních excesů i menších či větších
protokolárních naschválů (jako je kupříkladu nepozvání premiéra na uvítací
ceremonii s čínským prezidentem na Hradě) není dobrá taktika. Vytváří se
tak jakýsi úzus, který už půjde v budoucnosti jen těžko změnit. Ve
veřejnosti se navíc posiluje dojem, že v České republice má poslední slovo
prezident, nikoliv vláda.
Pokud navíc Sobotka a jeho spojenci v ČSSD
uvažují po sérii sporů se Zemanem o navržení vlastního kandidáta na prezidenta,
už dopředu mu slabošským postojem vlády k Zemanovi kopají politický hrob.
A pokud bude Zeman znovu zvolen, dávají
mu v podobě toho, co vše prezidentovi vláda dovolí, do rukou pro
jeho druhé období ústavně-politické zbraně, které Zeman nepochybně obrátí nejen
proti nim, ale možná opravdu—tedy už nikoliv jen rétoricky–i proti našim
dosavadním spojencům.
ČRo Plus, 30.3.2016