Policie České republiky v poslední
době pořád něco „vyhodnocuje“. Kupříkladu svoje vlastní, občanskými
iniciativami kritizované počínání při tom či onom zásahu, přičemž téměř vždy neomylně
dospívá k závěru, že nijak významně nepochybila. Mnozí žáci a studenti by si jistě přáli, aby si také takto
mohli sami vystavovat vysvědčení.
Policie také opakovaně „vyhodnocuje“ coby
zákonu neodporující i incidenty, které na první pohled mohou připadat průměrným
občanům jako zcela zřejmé porušení zákona. Vyhodnotila tak nošení šibenic na
demonstrace, nebo přímé i nepřímé vyhrožování násilím či smrtí ústavním
činitelům kvůli údajně vlastizradě.
Příkladem budiž jednání Vladimira Heřmana,
který přinesl vloni v létě na demonstraci maketu šibenice. Policie nejprve
jeho jednání sice začala stíhat jako
protiprávní, ale pak celý případ předala městské části Praha 1
k přestupkovému řízení. Ta rozhodla, že nešlo dokonce ani o přestupek, ale
jen o „vědomou nedbalost“.
Mnoho občanů musí být zmateno. Vidí
v televizních záběrech totéž co policie?
A co si má průměrný občan kupříkladu myslet
nyní, když v médiích sleduje záběry kaváren a obchodů, které se zapojily do sítě HateFree
Zone (kampaně proti nenávisti), na nichž jsou tyto podniky posprejované nápisy
jako „smrt“, hákovými kříži i jinou neonacistickou symbolikou, a policejní
mluvčí k tomu prohlásí, že policejní experti nejprve musejí „vyhodnotit“,
zda se kromě sprejerství jedná o trestný čin, kupříkladu podněcování
k nenávisti?
Co chce policie „vyhodnocovat“? Neměl by
okamžitě vystoupit veřejně ministr vnitra a prohlásit, že od policie očekává,
že pachatelé zjevných trestních činů popsaných v paragrafech 352 a 355 i
356 trestního zákoníku coby protiprávní jednání z nenávisti budou co nejdříve
dopadeni?
Je samozřejmě jasné, že policie i státní
zastupitelé, popřípadě soudy, musejí pracovat s větším množstvím důkazního
materiálu, než jaký se nabízí občanům v médiích. Většina z nás také
uzná, že ne vše je černobílé, a že kupříkladu prosťáček pochodující se šibenicí
nemusí chtít hned někoho opravdu zabít nebo ohrožovat. Zároveň ale je těžké
nemít z toho všeho dojem, že orgány činné v trestním řízení prostě
nechtějí výše zmíněné činy aktivně stíhat.
Možná i proto, že ve společnosti vládne
atmosféra, spoluvytvářená bohužel i nenávistným jazykem některých politiků (jakož
i pasivitou těch slušných vůči těm neslušným), v níž orgány činné
v trestním řízení necítí „politickou objednávku“ aktivně takové činy
trestat.
Bohužel se nám tato laxnost může vrátit
jako bumerang. Násilí plodí násilí, a nepotrestané projevy nenávisti jsou jen
pozvánkou k dalším.
Novinky, 26.4.2016