Mohlo by se zdát, že
stačí málo, aby se západní svět po období politických turbulencí vrátil do
zajetých kolejí.
Kupříkladu kdyby po
prezidentských volbách v Rakousku, v nichž nakonec těsně prohrál
kandidát extrémní pravice, vyhráli v britském referendu zastánci setrvání
Velké Británie v Evropské unii, a umírněná Hillary Clintonová porazila
v prezidentském klání v USA na podzim populistu Donalda Trumpa.
Jenže ani série takových
dílčích politických vítězství dosavadního politického establishmentu nad
silami, které volají po radikálních krocích, už věci do „normálu“ nevrátí. Kořeny
současné krize totiž souvisí s tím, že západní politické instituce, tak jak
byly vytvořeny po druhé světové válce, nejsou dostatečně pružné a výkonné, aby byly schopné
držet krok s globálním vývojem.
Paradoxně mnohé
z toho, co se děje, je přitom výsledkem toho, že Západ technologicky, ekonomicky
a komunikačně „oplodnil“ zbytek světa. Výsledkem je raketový růst dříve
zaostalých zemí, který ovšem mění přerozdělování globálního bohatství
v neprospěch Západu.
Relativně těžkopádný systém
liberální demokracie, uzamčený navzdory dosavadní nadnárodní integraci stále
ještě v lokálních politických arénách a nacionálních sentimentech, na
nové výzvy nedokáže pružně reagovat. A nedokáže svým občanům vysvětlit, že
bohatnutí zbytku světa na náš úkor je v dlouhodobém výhledu pro světovou
stabilitu vlastně pozitivní.
Jedna část
politického spektra chce nové výzvy řešit izolacionismem a posílením národních
států. Jenže to nebude to cesta k úspěšnému řešení, protože Západ vypustil z láhve džina, jehož globální chaotické působení mohou
zkrotit jen politické instituce
s globálním dosahem. K těm máme ale zatím daleko, takže je před
námi období velkých politických zmatků a hledání nových politických aranžmá.
Vývoj nejspíš nezajde
až k další globální válce, protože jsme si vytvořili jako součást
poválečné bezpečnostní architektury i strašáka nukleárního sebezničení. Politický
vývoj se ale může v příštích letech dost podobat jízdě na horské dráze.
Držme si klobouky.
Právo, 14.6.2016