Západem
se šíří vlna populismu, která je založena na kritice elit a politické
korektnosti. Ta prý moderním demokraciím nasazuje svěrací kazajku znemožňující otevřeně
diskutovat o závažných problémech.
Elity
prý pro změnu odmítají naslouchat lidu, který je vždy moudřejší než ony. I Evropskou
unii prý lze zachránit, jen když „odtržené“ elity začnou konečně naslouchat
lidu. Nebo prý alespoň lidem.
Vytváří
se tak jakási nová forma politické korektnosti naruby–korektnost populistická.
Zatímco je podle ní v pořádku si to ve jménu lidu bez servítek rozdávat kupříkladu
s menšinami a jinými kulturami, není na místě kritizovat lid.
Co
a tom, že nikdo není schopen přesně vysvětlit, jak má „naslouchání“ lidu
probíhat. Stále více politiků se ale tváří, že právě oni takový recept našli a
hájí zájmy lidu proti povýšeným elitářům.
Pokud
někdo napíše, že britský lid v referendu rozhodl hloupě, nebo že
referendum může být v moderních demokraciích nebezpečný nástroj, bude
z pozic této sílící populistické korektnosti označen za elitáře, což je
dnes skoro tak špatné, jako být ve světě klasické korektnosti označen za
rasistu.
Co
když ale britský lid opravdu rozhodl většinově hloupě, protože jedna jeho část
vůbec netušila, jaké může mít tak komplexní událost, jakou je brexit, důsledky?
Máme k tomu mlčet jenom proto, že rozhodl lid?
Na
sociálních sítích v reakci na britské referendum toto dilema pěkně vystihl
vtip zesměšňující výroky některých populistů, kteří odmítají občanskou
společnost coby prý nikým nevolené elitáře. Ptal se, zda je v pořádku, že
o osudu Velké Británie rozhodl přímo nikým nevolený lid.
Problémem
referend i populistické rétoriky je, že „lid“ v nich není strukturovaný,
zatímco on vždy nějakým způsobem strukturovaný je. O osudu pěti miliónů
převážně proevropských Skotů tak rozhodli voliči mnohem větší Anglie. I proto
většina velkých federací, jako jsou USA nebo Německo, celostátní referenda neuznává.
Debata
o údajném odtržení elit od lidu je samozřejmě legitimní. Stejně legitimní by
ale měla být debata o tom, jak moc může být „lid“ odtržen od schopnosti činit
rozumná rozhodnutí ve věku masových médií, která nahrávají demagogům a
populistům všeho druhu.
A
zda jsou celostátní referenda o zásadních věcech vůbec slučitelná
s parlamentní demokracií a nejsou jen útěkem volených politiků před
odpovědností.
Právo, 4.7.2016