Odchodem Kristýny Zelienkové z hnutí ANO by
se nebylo třeba detailněji zabývat, kdyby nevyjevoval, jak fungují nová
antipolitická hnutí, zejména ta organizovaná (super)bohatými jedinci.
Což o to, i tzv. tradiční politické strany občas
opustí jejich poslanci, ale protože se takové odchody odehrávají v rámci
relativně transparentních organizačních struktur a ideových rámců, bývají
motivy víceméně srozumitelné. Pokud nejsou, lze někde v pozadí tušit
korupci.
V odcházení Zelienkové se symbolicky téměř
vše točí okolo osoby šéfa hnutí Andreje Babiše stejně, jako se okolo něj vše
točí vše v samotném hnutí ANO. Zelienková odchází zejména proto, že se prý
zklamala v Babišovi.
Poslední kapkou byla údajně kauza Čapí hnízdo,
po níž došla prý definitivně k názoru, že Babiš „káže vodu a pije víno.“
Vadil ji prý také Babišův populismus ve vztahu k uprchlíkům a k Rusku,
přičemž nedostatek demokracie uvnitř hnutí ji znemožňoval od těchto tématech
diskutovat. Naopak se prý stala terčem dehonestace.
V několika televizních vystoupeních této dosud
neznámé poslankyně se Zelienková jevila jako zásadová žena. Zároveň si ale právě
kvůli tomuto dojmu nelze nepoložit otázku, jak mohla být tak naivní, že si
s ANO vůbec zadala.
Sama to vysvětluje tak, že prý se jí Babiš
v době, kdy se zkompromitovaly bývalé vládní strany, jevil jako naděje.
Jenže všechny zásadní rozpory spojené s politickým podnikáním
superbohatého byznysmena pod praporem „antipolitiky“, jakož i s jeho možným
vládním angažmá, existovaly už tehdy. Bylo přeci jasné, že Babiš nehodlá ANO,
které de facto vlastní, organizovat jako projekt s vnitřně demokratickými
mechanismy, ale jako nástroj svojí
vůle.
Skutečnost, že navzdory všemožným konfliktům
zájmů a kultu osobnosti, který se s hnutím ANO od počátku pojil,
Zelienková a další byli ochotní Babišovi dělat kompars s vírou, že právě on přinese změnu, bohužel vyjevuje, jak
zranitelná je demokracie. A to nejen u nás.
Babiše totiž není možné odbýt jen jako projev
postkomunismu, v němž demokraticky nevyzrálá společnost, zklamaná
establishmentem, uvěří, že lepší budoucnost zařídí všemocný jedinec. Kdo sledoval
dění okolo prezidentského kandidáta Donalda Trumpa na nominačním sjezdu
Republikánské strany v USA, viděl, jakou politickou slepotou mohou trpět i
voliči v tzv. zavedených demokraciích.
Právo, 28.7.2016