Prezident Miloš Zeman
a ministr financí i šéf hnutí ANO Andrej Babiš vyzývají, aby Poslanecká
sněmovna jednala o tom, zda má ČR přijímat uprchlíky—včetně těch,
k jejichž přijetí se už zavázala. Oba ve světle nedávných teroristických
útoků ve Francii a Německu vyzývají, aby ČR nepřijímala už žádné.
Ve vlně reakcí bohužel
zanikly problematické ústavně-právní aspekty těchto výzev. Začít lze tím, že PS
nemůže vládě nařídit, jak má v otázce uprchlíků postupovat, takže bychom
byli jen svědky dalšího partajního divadla, tentokrát s předvolebním
nábojem.
PS může přijmout
doporučující rezoluci. Pokud by vládu chtěla zavázat, musela by schválit zákon–posvěcený
Senátem a podepsaný prezidentem. Nic takového se ale nestane, což dobře vědí i
Zeman a Babiš. Navíc by takový zákon musel nejspíš odmítnout kvůli rozporu
s evropským právem Ústavní soud.
Kromě sbírání
politických bodů se cílem zdá být především snaha dostat před volbami do
defenzivy ČSSD a lidovce. Obě strany ctí závazky vůči EU, a nemohou tudíž vyhovět
případné rezoluci žádající vládu, aby nepřijímala žádné uprchlíky. Pokud by se o
takové rezoluci hlasovalo ve vládě, ANO by museli přehlasovat, což by si Babiš
před krajskými volbami jistě přál.
Pokud by vláda volání
PS přeci jen vyhověla, octila by se ČR rázem v otevřeném konfliktu s EU.
Plán přijmout 80 syrských uprchlíků z Turecka sice není úplně závazný, ale
ČR by přesto musela EU vysvětlit, proč se odmítá podílet na plnění dohod, které
zatím zajistily, že Turecko výrazně omezilo příliv uprchlíků do EU.
Ještě
problematičtější by bylo oficiální vládní odmítnutí řídit se platným rozhodnutím
EU o kvótách, které schválila vloni kvalifikovanou většinou podle Lisabonské
smlouvy. ČR by podle tohoto evropského zákona měla přijmout 2691 uprchlíků,
z toho 1110 na základě dobrovolného relokačního programu.
Jednostranné odmítnutí
by nepochybně vedlo k sankcím vůči ČR. Babiš bojovně tvrdí, že bychom tak
měli postupovat i navzdory případným sankcím.
Dobrá, pak by ale měli
on a Zeman vysvětlit veřejnosti, co takové sankce mohou obnášet a co by
otevřená vzpoura ČR proti platným dohodám EU znamenala v dlouhodobém
výhledu nejen ekonomicky, ale i z hlediska ústavnosti, respektu pro
evropské právo a našeho postavení v EU. Když ne oni, měl by to za ně jasně říct
premiér.
Právo, 6.8.2016