Podle oficiálního prohlášení Hradu
po setkání prezidenta Miloše Zemana s německou kancléřkou Angelou
Merkelovou prezident Merkelové prý řekl, že „pokud si Německo pozvalo ilegální
migranty, nemůže formou uprchlických kvót přenášet odpovědnost na země, které je nepozvaly.“
Proberme si fakta.
O pozvání Merkelové pro syrské uprchlíky
se mluví v souvislosti s jejím rozhodnutím ze září 2015, že Německo
ve světle humanitární krize v Maďarsku, kde se hromadily desetitisíce
uprchlíků, kteří přežívali v potupných podmínkách na budapešťských
nádražích, a jehož hranice byly v obležení, přijme dočasně všechny syrské
uprchlíky.
K rozhodnutí EU o zavedení kvót, které
bylo schváleno většinově podle Lisabonské smlouvy poměrem 24 členských zemí ku
čtyřem (ČR byla jednou z těch, které hlasovaly proti) došlo sice pár týdnů po
pozvání Merkelové, ale nikoliv přímo v reakci na toto pozvání. Účelem
nebylo rozdělit po EU uprchlíky, které přijalo Německo, ale primárně uprchlíky
z Itálie a Řecka.
Těch bylo už před pozváním Merkelové velké
množství. Za rok 2014 přišlo do EU 626 tisíc uprchlíků, přičemž mnozí uvízli na
jihu Evropy. Za první tři čtvrtletí roku 2015—tedy před „pozváním“
Merkelové—jich přišlo do EU 825 tisíc!
Když tedy český prezident tvrdí, že kvóty
jsou snahou Německa přenášet odpovědnost na země, které uprchlíky nepozvaly,
měl by zmínit, že ještě před pozváním Německa a přijetím kvót už byl
v Evropě jen za rok 2015 téměř milión uprchlíků!
Rozhodnutí Evropské rady rozdělit je po EU
se týkalo 120 tisíc z nich, přičemž to byla oficiálně reakce na situaci
v Řecku, Itálii a Maďarsku. Poté, co Merkelová dovolila většině uprchlíků
z Maďarska odcestovat do Německa, se kvóty týkaly převážně už jen
přemisťování uprchlíků z Řecka a Itálie.
Zeman sice odmítá i tyto kvóty (které, jak
už bylo výše řečeno, nemají s německou „vítací“ politikou nic společného),
ale je možné, že se ve skutečnosti pokoušel svým výrokem odmítnout spíše
budoucí kvóty. Kdyby řekl, že tak činí proto, že dle jeho názoru nefungují,
pouze by držel linii Visegrádu. Když ale tvrdí, že za uprchlíky mají mít
odpovědnost země, které je „pozvaly“, tedy primárně Německo, lze mít dvě
základní námitky.
Za prvé zvažované kvóty v podobě
trvalého přerozdělovacího mechanismu, které se objevily v některých
návrzích nové evropské azylové politiky, nemají s německou „vítací“ politikou
mnoho společného, protože ta byla jen dočasným opatřením. Navíc nejde o
rozdělení uprchlíků, kteří jsou v Německu, o ty se Německo postará samo.
Uprchlíci, kteří nadále přicházejí do EU,
nepřicházejí už na pozvání Merkelové. Nejen proto, že bylo dočasné, ale i
proto, že se do Německa po zatarasení balkánské trasy a dalších opatřeních už
nelze přímo dostat. Brusel tak nenavrhl trvalý přerozdělovací mechanismus
primárně jako řešení, které by mělo ulevit Německu, ale evropskému jihu.
Za druhé, dohoda v rámci EU o tom, že
na základě dohod s Tureckem, přijme EU z tureckých táborů takový
počet uprchlíků, jaký vrátí Řecko do Turecka, a země EU se o ně podělí,
také není důsledkem německé vítací politiky. Naopak. Ač byla dohoda
s Tureckem primárně dohodnutá Merkelovou, bylo to řešení, které výrazně
snížilo příliv uprchlíků do EU.
Různé názory na smysl kvót v různých
zemích jsou legitimní. Méně legitimní je odmítat společná evropská řešení,
která by ulevila postiženým zemím, pokud chceme zachovat společný schengenský
prostor, popřípadě evropský projekt jako takový.
Zcela neférové je ale schovávat odpor
některých našich politiků k přijímání v podstatě jakýchkoliv migrantů
z islámských zemí za nepravdivá vyjádření o tom, že masový příliv těchto
uprchlíků, jakož i kvóty pro jejich rozdělování, jsou primárně důsledkem
německé „vítací“ politiky. Ta jistě zvýšila absolutní počet migrantů
směřujících ke konci roku 2015 do EU, ale není hlavním důvodem masové migrace.
Nezbývá také než opakovat, že pokud by
většina uprchlíků nakonec neskončila v Německu, protože by Německo
uprchlíky místo dočasného vítání odmítlo a zavřelo hranice, anebo by je
důsledně vracelo buď do první bezpečné země, kde se registrovali, nebo do zemí,
odkud překročili německou hranici, byli bychom dnes nejen svědky obrovských problémů
v zemích na jihu Evropy, popřípadě na celé trase vedoucí do Německa, ale také
zřejmě konce Schengenu, protože hranice by musely zavřít i ostatní země
EU.
Novinky, 30.8.2016