Ani v krajských volbách občanští demokraté
a TOP 09 nenaznačili, že by se měli vrátit na politické výsluní. ODS se sice přiblížila
k desetiprocentní hranici, pokud jde o počet voličských hlasů
v celostátním měřítku, a obě strany možná budou mít několik senátorů, ale
celkově jsou jejich výsledky tristní.
Jedním z důvodů je kombinace personální
vyprahlosti těchto stran se skutečností, že občanská pravice zůstává rozdělena
do dvou subjektů. Jak ukázaly preferenční hlasy v Plzeňském kraji,
nejpřitažlivějším politikem dua ODS a TOP 09 je bývalý ministr spravedlnosti za
ODS a nyní europoslanec za TOP 09 (jejímž ovšem není členem) Jiří Pospíšil.
Normální by bylo využívat takového politika
nikoliv v bruselském „exilu“ ale prominentně doma. Upozaděno ve strukturách
obou stran, nebo uklizeno do Bruselu, zůstává i několik dalších politiků, kteří
mají u veřejnosti větší ohlas než jejich strany.
Vtírá se tak otázka, proč se ODS a TOP 09 alespoň
nepokusí spojit síly. Obě strany mají v podstatě stejný program, snad jen
s výjimkou postojů k Evropské unii. Jejich separátní existence
v současnosti jen nahrává hnutí ANO Andreje Babiše.
Problémem ODS a TOP 09 též zůstává, že dál
dělají politiku podle tuhých ideologických šablon, které se snaží napasovat i
na témata, k nimž by mohly přistupovat pragmaticky. Kupříkladu jejich
odpor k elektronické evidenci tržeb je kontraproduktivní, protože většina
veřejnosti vnímá toto opatření nikoliv jako útok na drobné podnikatele, ale jako
způsob, jak zlepšit výběr daní.
Pokud chtějí obě strany konkurovat ANO, měly by
ukázat větší míru pružnosti, protože ANO těží mimo jiné i ze změn ve vnímání
politiky směrem k její menší ideologizaci mezi mladšími voliči. Navíc
značná část veřejnosti dodnes vnímá obě strany jako pilíře vlády, za níž se
země topila v korupci. Měly by tudíž být velmi opatrné, když nabízejí radikální
opozici, včetně obstrukcí, vůči zákonům, které veřejnost vnímá jako kroky
k omezení korupce a neplacení daní.
Obě strany mají paradoxně stejný problém jako sociální
demokracie: populistický Babiš vyluxoval část jejích elektorátu. To, že ale mohou
jejich bývalí voliči nyní podporovat Babiše, ukazuje, že nejsou ideologicky tak
kovaní, aby je zpátky přivábily ideologické manévry. Přivábí je spíše jistý typ
„postmoderní“ pružnosti a nových „neideologických“ témat–i když
s pravicovým (či v případě ČSSD levicovým) znaménkem. Je ovšem
otázkou, zda jsou toho ideově a funkcionářky poněkud zrezivělé strany schopné.
Právo, 12.10.2016