Tři poučení ze senátních voleb

Krajské volby a druhé kolo voleb do třetiny
senátních obvodů nabízejí řadu poučení. Bylo by kupříkladu možné mluvit o
tristním stavu české občanské pravice, nebo o výprasku, který dostali
xenofobové, jako je Martin Konvička, Liana Janáčková, či Stanislav Huml.

 Soustřeďme se ale na tři hlavní. Týkají se
hnutí ANO, sociální demokracie a lidovců i starostů.

ANO

Po krajských volbách mluvil prezident Miloš
Zeman o zradě na voličích, protože ostatní strany v řadě krajů vytvářely
koalice proti ANO. V druhém kole senátních voleb promluvili voliči (buď
tak, že šli volit, anebo tak, že se volit neobtěžovali), a s ANO to
dopadlo stejně.

Ukázalo se, že má velmi malý koaliční
potenciál. V jedenácti ze čtrnácti senátních obvodů, kde mělo ANO
v druhém kole svoje zástupce, se voliči ostatních stran spojili proti
kandidátovi ANO.

Pro Andreje Babiše to není dobrá zpráva.
Politici všech ostatních stran evidentně nebudou svými voliči považováni za
zrádce, pokud se proti Babišovi spojí po příštích sněmovních volbách. Pokud
Babiš nedosáhne mimořádného volebního výsledku, ostatní strany nebudou mít
velké skrupule ho obejít.

ČSSD

Sociální demokracie nedopadla v druhém
kole o moc lépe. Ukázalo se, že bez podpory komunistických voličů, které
tentokrát nespojoval s ČSSD odpor k vládnoucí pravici, mají její
kandidáti v druhém kole problémy.

ČSSD má ale i obecnější problém. Jak krajské,
tak senátní volby ukázaly, že její vliv dál upadá. Nápady některých předních
sociálních demokratů, že by se strana mohla usmířit s prezidentem Zemanem,
jsou přitom zcela sebevražedné– už ve světle skutečnosti, že všichni Zemanovi
favorité v ČSSD (s výjimkou Jiřího Zimoly) dostali v krajských a
senátních volbách na frak.

Zdeněk Škromach, Michal Hašek, Jaroslav
Foldyna či Stanislav Huml představují nevábnou galérku sociálně demokratických
politiků, jejichž porážka by měla být naopak výzvou pro Sobotkovo vedení ČSSD
jít se Zemanem a jeho zbývajícími pohrobky ve straně konečně do otevřeného
střetu.

Strana chce podle Sobotky hledat nějakou novou
identitu, která by oslovila mladší vzdělanější voliče. Jasný odklon od Zemana
před nastávající prezidentskou volbou by byl sám o sobě symbolickým gestem,
který by stranu svým způsobem předefinoval ještě před tím, než snad přijde
s nějakým modernějším programem.

KDU-ČSL a STAN

Ukazuje se, že pro lidovce je dvoukolový
většinový systém, v kombinaci s nízkou volební účastí, velmi výhodný.
Pokud se jejich kandidáti dostanou do druhého kola, dostanou nejen hlasy
disciplinovaných lidoveckých voličů, ale i hlasy voličů jiných stran.

Není přitom ani tak důležité, zda je lidovecký
kandidát známou osobností. Stačí, že s lidovci se vesměs pojí image jakési
hodnotové integrity  a zakotvenosti
v místní politice. Z podobného efektu těží kandidáti STAN.

Otázka, zda lidovci a STAN mohou úspěchy na
nižších úrovních politiky opakovat na celostátní úrovni, zůstává ale otevřená. Zdá
se, ale, že pokud by se oba subjekty spojily do volební koalice, mohlo by dojít
k synergickému efektu podobně jako v senátních volbách, kde zejména lidovci
profitovali z účasti v několika koalicích.

 

 

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..