Proč byl zvolen a jak bude vládnout Donald Trump

Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem
je jedním z důsledků tekutého hněvu, který se valí západními demokraciemi. Je
to obecně hněv na celý politický systém, který reprezentuje údajně neschopný či
zkorumpovaný dosavadní establishment. Konkrétní důvody tohoto hněvu se mohou u
různých sociálních skupin lišit, ale základní motivací voličů, kteří jsou tímto
hněvem poháněni, je vyjádřit zásadní nesouhlas s údajným odtržením
politických a kulturních elit od jejich problémů a vnímání světa.

Problémem volby na základě tohoto často
neurčitého hněvu či nespokojenosti s celým „systémem“ ovšem bohužel je, že
i důsledky takové volby jsou v případě vítězství  frustrovaných jaksi „tekuté“. Viděli jsme to
nedávno v případě britského referenda o vystoupení z Evropské unie.
Mnoho britských voličů, kteří brexit pomohli odhlasovat, se vzápětí začalo
divit důsledkům, které neočekávali. Jejich neurčitý hněv vůči systému, jehož
špatné fungování měla mít na svědomí v britském případě Evropská unie,
spustil řetěz politických a ekonomických událostí, které  ve svém rozhořčení a touze nandat to
„systému“, nepředvídali.

Zvolení Donalda Trumpa má podobné rysy. I on
se svezl na vlně odporu vůči údajně nefunkčnímu systému, který je znám
v politickém žargonu jako „Washington“. Ač coby známý podnikatel
z bohaté rodiny je sám nepochybně produktem kapitalistického
establishmentu, situoval se do role zachránce všech, kteří se cítí zrazeni
politickými elitami.

Povaha moderních médií, která jsou fascinována
podobnými paradoxy i skandálností chování mnohých celebrit,  napomohla tomu, že se Trumpova kampaň stala
jakousi reality show, v níž se miliardář mohl stát mluvčím mas
rozhněvaných na „systém“, jehož je sám ukázkovým produktem.

Hněv a
hranice

Trump přitom nebyl ani nijak originální. Jako
všichni současní populisté pracoval se směsicí velkohubosti a jednoduchých
řešení, která odrážejí hlavní zdroje odporu rozhněvaných mas proti
establishmentu.

Tyto zdroje mohou být socioekonomické nebo
kulturní povahy, ale mají společného jmenovatele v podobě úzkosti velkých
skupin obyvatel z dopadů globalizace. Tyto dopady mohou mít různé podoby:
odliv pracovních míst v tradičních průmyslových odvětvích do levnějších
destinací, rostoucí nerovnosti, masový příliv migrantů (jejichž asimilaci
úplně nezvládá ani pověstný tavicí kotel americké demokracie), nebo z tlak
na zrovnoprávňování nejrůznějších menšin.

Různé sociální skupiny v různých místech
USA mohou pociťovat jako určující pro jejich životní situaci ten či onen druh dopadů
globalizace, ale všechny spojuje pocit ohrožení a povědomí, že se v USA
pod náporem globalizace něco zásadně mění. A to tak, že je tím ohrožen dosavadní
sociální status mnoha lidí—zejména těch, kteří patří k bílé většině,
s níž je spojován úspěch Spojených států jako úspěšné liberální demokracie
a globální velmoci.

Zároveň se pod náporem nových médií,
technologií a vědeckých objevů hroutí dřívější přehlednost světa. A aby věci
nebyly málo komplikované, je onen pověstný „bílý, méně vzdělaný muž“, který
tvořil jádro Trumpových voličů, ohrožován rychlou emancipací amerických žen,
které se v posledních desetiletích zbavovaly různých nástrojů
patriarchální kontroly.

I proto Trump našel nadšené obecenstvo, když nabídl
jako svůj program odmítání „politické korektnosti“ v podobě útoků na ženy,
na stále více asertivní menšiny, na migranty i na globalizaci. Nebo když
ujišťoval svoje voliče, že dokáže obnovit s pomocí izolacionismu, lepších
podmínek pro USA ve světovém obchodu i opatření k návratu tradičních
pracovních pozic do USA onen typ lesku, kterého si USA užívaly v prvních
desetiletích po 2. světové válce.

Co těmto voličům nesdělil, je, že jelikož řada
dnešních problémů USA, stejně jako ostatních západních demokracií, je
generována globálními výzvami dalece přesahujícími národní hranice, jakož i
patologiemi globálně fungujícího kapitalismu bez politické kontroly, skoro
žádný z jeho slibů nelze už uskutečnit jen národními prostředky. A to
dokonce ani v nejmocnější zemi světa.

Jinými slovy, voliči se hněvají na „systém“ i
kvůli bezmocnosti politiků v národních státech při řešení globálních
problémů „lokálními“ politickými prostředky. Trumpův slib, že problémy
způsobené především dopady globalizace vyřeší tak, že Ameriku opevní proti
světu (čehož je symbolem i jím navrhovaná zeď mezi Mexikem a  USA), je v tomto kontextu pravým opakem
toho, co by snad mohlo pomoci—tedy přinejmenším přivedení globálně fungujících
trhů pod nějakou formu globální politické správy.

Selhání
demokratů

Trump byl oficiálně kandidátem Republikánů,
tedy americké pravice, z nichž mnozí se od něj ale distancovali. I nemálo
tradičních republikánů raději volilo Trumpovu soupeřku, demokratku Hillary
Clintonovou. Volby tak nakonec vyhrál do velké míry kvůli tomu, že značný počet
voličů, zejména z dříve průmyslových oblastí, kteří dlouhodobě volili demokraty,
nakonec uvěřil právě jemu.

Neschopnost Demokratické strany oslovit tyto
voliče souvisí nejen s tím, že se strana stala v jejich očích
především představitelkou „vítězů“, nikoliv „poražených“ globalizace, ale také
s tím, že Clintonová byla mnohem méně schopná artikulovat jejich obavy a
nabízet řešení. Mnohem více se zaměřila na obhajobu práv menšin, což by samo o
sobě bylo v pořádku. Až na to, že mnozí bílí voliči z oblastí zasažených
odlivem celých průmyslových odvětví za hranice USA, kteří  dříve volili demokraty, ale nakonec vynesli  Trumpa do Bílého domu, měli a mají pocit, že
právě rostoucí práva různých menšina neregulovaná migrace ohrožují jak jejich
sociální status, tak možnosti uspět ve stále tvrdší soutěži o práci.

Demokraté tedy nezvládli nalezení rovnováhy
mezi právy nejrůznějších  menšin, které
tradičně i nově hájí, a svými tradičními voliči, kteří se tímto procesem
zrovnopravňování menšin i migrací cítí ohroženi. Těžko říct, zda by v této
situaci byl lepším kandidátem Demokratické strany Bernie Sanders, který přeci
jen kvůli svému silnému odporu k establishmentu „zleva“, oslovoval i mnohé
z tradičních voličů demokratů, v jejichž očích byla Clintonová
nikoliv řešením jejich problémů, ale jejich zdrojem. Je pravděpodobné, že
Sanders by pravděpodobně dosáhl lepších výsledků ve státech tzv. rezavého pásu,
jako je Michigan, kde v primárkách Clintonovou porazil.

V obecnější rovině je zřejmé, že
Demokratická strana ztratila ve velkém tradiční levicové voliče, především  z řad ohrožené dělnické třídy. Na obranu
amerických demokratů lze ale říct, že tyto voliče ztrácí ve prospěch
nacionalistických populistů stále více i evropská levice. Je tedy možné, že
dobré řešení neexistuje. Strany demokratické levice, k nimž patří i
americká Demokratická strana, prostě nemohou úplně opustit svůj kosmopolitní
rozměr a zavrhnout v zájmu záchrany dělnických profesí, jež se odlévají do
zemí, jako je Čína, Indie nebo Mexiko, globalizaci. Ztratili by tak pro změnu
městské liberální voliče.

Navzdory těmto obtížím v hledání nové
orientace, která dnes sužuje všechny západní levicové strany, je ale zřejmé, že
Demokratická strana si značně ublížila, když místo Clintonové coby skutečného
symbolu dnes neoblíbeného establishmentu nebyla schopná vygenerovat
atraktivnějšího kandidáta. Mohla to přitom být také žena.

Důsledky
Trumpova zvolení

Zvolení Trumpa legitimizovalo politický
slovník a metody politického boje, které byly dříve nepředstavitelné. Navíc zvolení
Trumpa do funkce amerického prezidenta nevyřeší skoro žádný z problémů,
které učinil centrálními tématy svojí kampaně. A to ze dvou hlavních důvodů.

Za prvé, Trump během kampaně jako typický
populista nasliboval věci, které není schopen splnit. Kupříkladu jeho plány
postavit obří zeď po celé délce hranice USA s Mexikem, za jejíž stavbu prý
donutí zaplatit Mexiko, jsou zcela mimo ekonomickou a politickou realitu,
jakkoliv v kampani mohl takový slib sehrát symbolickou roli.

Plány vrátit zpět do USA pracovní místa, která
v tradičních odvětvích odtekla v ekonomicky globalizovaném světě do
levnějších destinací, jsou též vesměs neuskutečnitelné. Americké firmy odešly
do těchto destinací z důvodů lepších zisků, čemuž by měl podnikatel jako
Trump rozumět. Ani penalizace v podobě cel či poplatků uvalených na
americké firmy na dovoz produktů vyrobených levně v zahraničí zpět do USA,
nepřinutí většinu z nich, aby začaly podnikat opět v USA, kde je
práce řádově dražší než v destinacích, kam se odstěhovaly.

Trump bude mít problémy i se slíbenou revizí
již uzavřených smluv o volném obchodu, protože k tomu bude potřebovat i
součinnost jiných zemí. Jednostranné vypovězení takových smluv může zase USA
ekonomicky poškodit.

Jeho sliby, že zajistí pořádek a omezí migraci
jak ilegálních migrantů, tak muslimů, též narazí na překážky. Ke změnám
migrační politiky bude potřebovat Kongres, přičemž pokusy limitovat lidská
práva některých vybraných skupin nepochybně narazí. A zajištění větší vnitřní
bezpečnosti zase stojí v cestě Trumpův benevolentní postoj ke prodeji
zbraní.

Právě sliby v této oblasti jsou dobrým
příkladem problémů mnoha populistů. Často slibují jedním dechem věci, které
jsou vzájemně protikladné.

Za druhé, Trump nemůže žádnou významnou změnu
uskutečnit bez spolupráce s republikánskými většinami v obou komorách
Kongresu. Bude si tedy muset udobřit tu část Republikánské strany, kterou během
kampaně urážel, což ovšem u jeho voličů poškodí jeho obraz bojovníka
s politickým „establishmentem“. 

S tím bude muset spolupracovat anebo se
přímo stát jeho součástí, pokud bude chtít jako prezident uspět i v jiných
oblastech. Kupříkladu v zahraniční a bezpečnostní politice, v nichž
též sliboval významné, jakkoliv často jen mlhavě formulované změny.

Americký politický systém je velmi
komplikovaný a má v sobě zabudovánu velkou setrvačnost, takže reálné je
spíš to, že se Trump přizpůsobí tomuto systému, než že tento systém rozbije či
oslabí, jak sliboval. Zejména snahy zásadním způsobem změnit fungování
bezpečnostního aparátu a armády, nebo změnit dlouhodobé spojenecké závazky USA,
by nepochybně narazilo do zdi „establishmentu“, která by se v tomto
případě ukázala být mnohem tvrdší, než si Trump coby nepolitický outsider
představoval.

Trumpovo zvolení také povede k radikalizaci
některých sociálních skupin. To by se stalo i případě, že zvolená by byla
Clintonová, protože Trumpova prohra by radikalizovala jeho příznivce.

Trumpova výhra je ale políčkem jiným skupinám:
etnickým a dalším menšinám i sociálním skupinám, které od 60. let postupně
v boji za rovnoprávnost získávaly nová práva. Během své kampaně urážel či
ponižoval ženy, Hispánce i muslimy. Na povrch vyšla jeho rasistická minulost ve
vztahu k Afroameričanům. Všechny tyto skupiny se nyní budou aktivizovat,
přičemž budou mít na své straně i nemalou část médií, kterým Trump také
vyhlásil válku.

Americká společnost tedy zůstane rozštěpená,
přičemž ta její část, která si od Trumpova zvolení slibuje, že bude mít po letech
ignorování svých problému „establishmentem“ konečně hlas, pravděpodobně brzy
zjistí, že většinu toho, co jí Trump nasliboval, nemůže jako prezident splnit,
a že frustrace této  části společnosti
jen využil jako výtah k moci. Ameriku, a spolu s ní celý svět, čekají
s velkou pravděpodobností nemalé turbulence.

Pravda, Sk, 12.11.2016

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..