Nový americký prezident Donald Trump se rozhodl
v prvním týdnu ve funkci vytvořit zdání, že plní svoje hlavní předvolební
sliby vydáním řady prezidentských výnosů. Zatím ale vytvořil jen chaos, jehož
důsledky mohou způsobit opak toho, co zamýšlí.
Začněme zdí mezi USA a Mexikem. Dílo, které by podle
některých odhadů stálo až 16 miliard dolarů, rozhodně nevznikne na základě
prezidentského dekretu. Peníze by musel schválit kongres, a jen vykupování
potřebných pozemků, atd. by se táhlo roky.
Trumpův výnos je tedy jen takové symbolické plácnutí
do vody, což zahrnuje i jeho ujišťování, že vše zaplatí Mexiko. Není divu, že
se Trumpovi mexický prezident vysmál a odvolal návštěvu ve Washingtonu.
Trump také odvolal americkou účast na transpacifické obchodní
dohodě (TPP). Splnil tak svůj volební slib, ale možná nezvážil, že vakuum,
které tak vytvořil, se pokusí zaplnit Čína, a že tím na léta snížil politický
vliv USA ve východní Asii.
Číně, Mexiku a dalším zemím Trump hrozí uvalením
tarifů na jejich zboží importované do USA. Nepochybně by tím přivolal odvetu
v podobě cel uvalených na export amerického zboží. Vezmeme-li
v úvahu, že Čína využívala v minulých letech své finanční likvidity
k masivním nákupům amerických státních obligací (takže by se dalo říci, že
„vlastní“ nemalou část amerického státního dluhu), mohla by mít obchodní válka
s Čínou pro USA katastrofální důsledky.
To ale Trumpovi evidentně nevadí. Vládne zatím metodou
pokusu a omylu, přičemž na prvním místě stojí propagandistický účinek té či oné
akce. V malování svého dlouhého podpisu na prezidentské dekrety se vyžívá
se stejnou dávkou narcismu, jakou předváděl už jako podnikatel, jehož jméno je
na téměř každé budově, kterou postavil.
Potíž je v tom, že jeho dosavadní dekrety okázala
ignorují pravidla systému. A ten je v USA mocný a nenechá se jen tak
převálcovat.
Když tedy Trump vydal kvůli údajné hrozbě terorismu
dočasný zákaz na imigraci ze sedmi muslimských zemí, čímž opět vytvořil
neobyčejný chaos, narazil okamžitě na americký soudní systém, který části jeho
rozhodnutí suspendoval. A bude hůř, protože se začínají množit žaloby, v jejichž
pozadí je otázka, zda Trump svým postupem neporušuje americkou ústavu.
Není divu, že pro případ, že by Trump, jenž se netají
snahou zlepšit vztahy s Ruskem, chtěl rušit jen z moci prezidentské
sankce uvalené na Rusko kvůli jeho anexi Krymu a počínání na východní Ukrajině,
přední američtí senátoři, i z Trumpovy Republikánské strany, jsou
připraveni sankce uzákonit rozhodnutím Kongresu. Taková porážka prezidenta, u
níž by asistovala strana, za níž kandidoval, by byla bezprecedentní.
Pokud Trump bude chtít být úspěšným prezidentem, bude
muset svoje počínání začít rychle korigovat. Otázkou je, zdali je toho schopen,
anebo zda mají republikáni dost sil, aby ho k tomu donutili. Jinak hrozí,
že za dva roky bude mít po volbách do Kongresu proti sobě demokratické většiny
v obou komorách Kongresu.
Novinky, 1.2.2017