Podzimní volby do Poslanecké sněmovny nabídnou řadu stran, i
nově založených, které skloňují národ ve všech pádech, odmítají migraci,
nechtějí euro či se staví proti samotné Evropské unii, a volají po zvýšení bezpečnosti
i obranyschopnosti země.
Na první pohled je to logická nabídka. Vždyť nacionalismus
je dnes na vzestupu v zemích EU i jinde. Stál za brexitem, vyhrál americké
prezidentské volby, sehrál rozhodující roli i v referendu o posílení moci
prezidenta Erdogana i v Turecku. A to asi není ještě všemu konec.
V českém případě se ovšem nelze vyhnout otázce, zda národovecká
nabídka o dost nepřevyšuje poptávku. Vždyť v PS je už dnes několik stran,
které na struny národa a protievropské nálady hrají.
Řeč přitom není jen o nejviditelnější z nich: Úsvitu,
založeném a pak opuštěném Tomiem Okamurou, který má šanci se po volbách vrátit
do PS v čele nacionalistické Strany přímé demokracie. Národoveckou stranou jsou
už delší dobu Občanští demokraté, kde nyní někteří politici, jako Václav Klaus
ml. dokonce sní o tom, že by se mohli stát jakousi obdobou Alternativy pro
Německo.
Na levici provozují podobnou politiku, jen s levicovými
akcenty, už delší dobu komunisté. A s nimi, zdá se, se snaží soupeřit i někteří
politici sociální demokracie.
K nacionalismu nedávno zabočil i lídr „liberálního“ ANO Andrej
Babiš, který se vyjádřil proti zavedení eura a další evropské integraci. A údajně
v zájmu dělání si věcí „po našem“ navrhl, abychom se účastnili jen
některých integračních projektů EU.
Otázkou je, zda se trochu nepřeceňuje intenzita
národoveckých nálad ve společnosti. Češi se podle průzkumů na jedné straně
obávají masové migrace a nepožadují zavedení eura, ale zároveň u nás nefungují historické
nebo konzervativně-náboženské sentimenty podobné těm, které vidíme v našem
regionu v Polsku či v Maďarsku. A nejsme velká evropská země, která by
snad vykročení mimo EU ustála.
Vzhledem k přetlaku skutečného nebo jen účelového
národovectví tak možná neudělají špatně strany, které se se postaví
k výzvám dneška bez nacionalistického balastu. Dá se totiž argumentovat,
že je u nás dost voličů, kterým je přepjaté české národovectví nepříjemné nebo
dokonce k smíchu a v izolaci naší země nevidí dobrou budoucnost.
Právo, 24.4.2017