Skoro se zdá, že v české sociální
demokracii existuje nějaký tajný plán, jak postupně poztrácet co nejvíc voličů.
Jako by strana usilovně pracovala na svém odchodu do politické nicotnosti.
Leckdo si možná ještě vzpomene, že před
několika lety existoval v ČSSD záměr rozkročit se k levicovým liberálům.
V symbolické rovině se dokonce ČSSD vypjala k tomu, že v jejím nejužším
vedení byl Jiří Dienstbier, který tuto snahu o „modernizaci“ reprezentoval.
Odvaha ale sobotkovskému vedení pod tlakem konzervativců
došla. Opuštění reformních snah pak symbolizovalo nezvolení Dienstbiera do vedení
stany, aniž byl nahrazen někým podobným (když už se argumentovalo, že důvodem
byly jeho osobní vlastnosti).
ČSSD v příštích dvou letech utrpěla
porážky v komunálních i krajských volbách a stala se z ní strana malých
měst a venkova. A ačkoliv průzkumy ukazovaly, že skoro vůbec neoslovuje mladší,
vzdělanější voliče, bez nichž nemá šanci růst, neudělala nic, aby je získala.
Souboj mezi různými křídly se spíš vedl o to,
jak co nejlépe oslovit voliče „tradiční“, což je i vzhledem k jejich
vyššímu průměrnému věku zmenšující se skupina. Navíc, ač se na ně v ČSSD leckdo
odvolával, neexistovala shoda, kdo vlastně tito voliči jsou a co chtějí.
Jedni soudili, že je to spojení s Milošem
Zemanem, který před rokem 1996 „nafoukl“ původní stranické jádro o nejrůznější odnože
postkomunistické levice. Bylo tedy prý nemoudré vypovídat válku politikovi, na něhož
postokomunistická část ČSSD nostalgicky vzpomíná.
Jiní soudili, že jelikož voličské jádro tvoří starší, sociálně slabší
a méně vzdělaní lidé, je třeba nabízet hlavně sociální jistoty. ČSSD se začala
chovat jako odborová organizace. Ty ovšem nemívají odvážné vize budoucnosti,
jde jim jen o obranu dosažených jistot, či drobné sociální výdobytky.
Když se pak zjevil charismatický miliardář,
který tvrdil, že udělá z celého státu skvěle fungující firmu (což byla
svého druhu vize, jakkoliv nedemokratická), zjistila ČSSD ke svému překvapení,
že nemálo jejích „tradičních“ voličů nemá zájem o její politicko-odborářské
služby, ani se příliš nestará o demokracii, a raději podpoří Andreje Babiše.
Ne nepřekvapivě se v ČSSD nechali
„babišizací“ inspirovat „pragmatici“, kteří shodou okolností patřili
k nejtvrdším zemanovcům, což je logické, protože Zeman byl vždy jen
technolog moci bez přesvědčení. Vedení strany tedy muselo bojovat i
s nimi, naposledy v podobě požáru na jihu Čech okolo bývalého
hejtmana Jiřího Zimoly.
Další ránu dostala ČSSD v podobě migrační
krize. Místo toho, aby se držela levicově-demokratických hodnot, pokusila se
přizpůsobit antiimigrační rétorice komunistů a krajní i občanské pravice. Pro
řadu lidí, kteří možná ještě uvažovali, že ji budou volit, se stala
národně-socialistickou stranou. Jejím symbolem je ministr vnitra Milan Chovanec—muž
opásaný zbraněmi a odmítající plnit kvůli údajné ochraně země před uprchlíky i
závazky přijaté Evropskou unií.
Největším problémem ČSSD tak dnes je, že nic
zásadního nereprezentuje. Na strach z migrace i „boj s ní“ máme jiné
borce. V sociálním populismu prohrává ČSSD s Babišem. A mladším i
liberálním voličům nenabízí strana nic „moderního“ či aspoň jasně prozápadního
a proevropského, jako třeba TOP 09 nebo lidovci se STAN.
Když šel nedávno Bohuslav Sobotka do boje
s Babišem, možná by nakonec navzdory různým taktickým pochybením dokázal
po odchodu Babiše z vlády přilákat zpět voliče, kdyby je ovšem bylo na co lákat.
Bohužel kromě suché technokratické rétoriky o těch či oněch dávkách není na co.
Opatrnickou a v jistých směrech oportunistickou ČSSD si prostě nelze
spojit s ničím, co by vzbuzovalo jakékoliv silnější pozitivní emoce.
Novinky, 9.6.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>