Bylo asi nereálné očekávat od prezidenta
Zemana, že odchod Bohuslava Sobotky z funkce předsedy sociální demokracie
přijme s grácií. Místo toho Zeman veřejnosti sdělil, že i když nechce prý kopat
do mrtvol, Sobotka byl v politice
jako trápené dítě, které rodiče nutili hrát na housle, ač k tomu nemá
talent.
Takto prezident hodnotí premiéra nejúspěšnější
vlády za mnoho let. Politika, který vydržel sedm let v postu předsedy
rozhádané strany, v níž mu Zemanovi příznivci opakovaně mydlili schody,
ale které nakonec „vyřídil“.
Politika, který navzdory tomu, že mu výsledky
voleb nedovolily sestavit vládu bez zákeřného Andreje Babiše, je spolu se
Zemanem jediným českým premiérem, který vydrží od vzniku ČR v čele vlády
celé volební období. A nepotřeboval k tomu ani opoziční smlouvu, která by
podvazovala fungování parlamentní demokracie.
O tom, že jinak spíše úřednicky působící Sobotka
není bez politického talentu, se ostatně mohli přesvědčit představitelé
Zemanovy páté kolony v ČSSD po „lánském puči“, kde tyto „talentované“ politiky
Sobotka přehrál.
V posledních měsících musel Sobotka pod tlakem
mocenského dua“ Zeman-Babiš kličkovat, což přispělo k pádu preferencí
ČSSD. Vymohl si ale odchod Babiše z vlády a donutil Zemana
k politickým chybám, které ho mohou stát znovuzvolení. V tomto
kontextu je škoda, že se asi nedočkáme odpovědi na otázku, zda by
„netalentovaný“ Sobotka Zemanovi pěkně „nezavařil“, kdyby se rozhodl kandidovat
na prezidenta.
Ale vraťme se k Zemanovi. Ten opravdu
neukazuje v poslední době skvělé politické instinkty. Dopouští se jednoho
přešlapu za druhým, přičemž dosavadním vrcholem je naprosto skandální způsob,
jakým se zachoval k Sobotkovi při údajném přejímání demise na Hradě.
Sobotkovo rozhodnutí odejít mohl využít
k tomu, aby několika velkorysými větami pachuť z onoho trapného
představení zmírnil. Udělal pravý opak. Pokud on sám za sedm měsíců prohraje v prezidentských
volbách, neměl by se divit, že v duchu jemu vlastním se najde jen málokdo,
kdo ocení jeho působení v politice s přívětivým nadhledem.
Právo, 17.6.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:1;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:0 0 0 0 0 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>