V jižních zahradách Pražského hradu se konala soukromá
oslava padesátin kancléře Vratislava Mynáře. Prezident vysvětlil uzavření
zahrad pro veřejnost slovy, že vše proběhlo podle standardní procedury.
Pan Mynář si prý podal žádost, jako to má možnost udělat „kdokoliv“.
Ta byla kladně posouzena příslušnou komisí Správy Pražského hradu, načež řádně
za pronájem zaplatil 180 tisíc korun. Svoje narozeniny oslavil před rokem
v Letohrádku královny Anny, který si od Hradu–prý stejnou cestou–pronajal,
i prezidentův poradce Martin Nejedlý.
V obou případech jde o střet zájmů, hraničícím se
zneužitím vlastního postavení, což prezident bohužel relativizuje. Opomíjí, že
ani Nejedlý ani Mynář nejsou kdokoliv.
Chce nás opravdu přesvědčit, že by snad Správa Pražského hradu „žádost“
kancléře nebo nejvlivnějšího prezidentova poradce mohla zamítnout?
V zájmu objektivity je nutné dodat, že kvůli podobným akcím
se občas využívaly části Hradu i za minulých dvou prezidentů. Většinou se tak
ale dělo přímo pod záštitou prezidenta. Problematické to tak mohlo být zejména v případech,
kdy celou akci zaplatila Správa Pražského hradu. Naposledy se tak stalo v případě
„oslav“ čtvrtého výročí Zemanovy inaugurace, kam pozval stovky svých příznivců za
účelem oznámení svojí kandidatury.
Česká republika udělala v posledních letech pokroky
v boji s korupcí. To, co se snad
dalo v devadesátých letech ospravedlnit nezkušeností nové demokracie ohledně
toho, kde je hranice mezi „veřejným“ a „soukromým“, by dnes už nemělo projít.
Soukromé akce současných spolupracovníků prezidenta, kvůli
nimž jsou zavírány prostory Hradu jinak běžně přístupné veřejnosti, bohužel ale
připomínají spíše počínání „věrchušky“, pohrdající veřejností. Tvrzení, že se
tak děje na základě jakési standardní procedury, hraničí s výsměchem.
Čistým řešením by bylo, aby vysocí hradní úředníci, prezidentovi
přátelé, ba ani sám prezident nevyužívali hradní prostory pro soukromé akce.
Hrad prezidentovi nepatří, je tam jen „nájemníkem“ svého druhu.
Právo, 24.6.2017