Karel Srp jako test právního státu

Senátní volební komise se usnesla, že Karel
Srp nesplňuje zákonné podmínky, aby mohl být členem rady Ústavu pro studium
totalitních režimů. Podle platného zákona nemůže být členem rady člověk, který
byl v letech 1948 až 1990 členem komunistické strany. Srp jím byl
v roce 1968.

V době totality byl ale také dlouholetým
předsedou Jazzové sekce, jejíž členové byli pronásledováni komunistickým
režimem. Sám Srp byl odsouzen k šestnácti měsícům ve vězení. Zároveň se
ale po změně režimu v roce 1989 ukázalo, že byl registrován Státní
bezpečností v letech 1979 až 1982 jako její agent a v roce 1983 jako
důvěrník.

Městský soud v Praze sice v roce
2000 rozhodl, že byl Srp byl ve spisech komunistické StB evidován
jako její spolupracovník neoprávněně, ovšem pouze na základě skutečnosti, že
nelze ověřit autenticitu jeho podpisu. Jeho kritici namítají, že v době vydání
rozsudku nebyla k dispozici další později zveřejněná rozsáhlá svazková agenda,
která dle nich potvrzuje rozsáhlou vědomou agenturní činnost Karla Srpa pro
Státní bezpečnost.

Když prezident Miloš Zeman chtěl jmenovat
minulý rok Srpa členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků
odboje a odporu pro komunismu, vyvolal jeho návrh kontroverzi. Premiér Bohuslav
Sobotka nakonec odmítl jmenování spolupodepsat, přičemž on i další odpůrci
prezidentova návrhu argumentovali převážně z etických hledisek. Uznávali,
že soud sice rozhodl, že byl Srp jako spolupracovník StB veden neoprávněně, ale
že existuje příliš mnoho indicií, že s režimem kolaboroval. Neměl by tak
být členem komise, která má rozhodovat o tom, kdo bude oceněn jako člen
protikomunistického odboje.

Když prezident Zeman a jeho spolupracovníci
Sobotkovo rozhodnutí následně kritizovali, otevírali tak důležitou otázku, kde
leží hranice právního státu, když argumentovali, že oficiálně je Srp takříkajíc
„čistý“. Skutečností ale také je, že se jedná o kontrasignovanou pravomoc
prezidenta a ústava nežádá po premiérovi, aby svoje odmítnutí podepsat prezidentův
návrh dokládal složitou právní analýzou. Šlo o svého druhu politické rozhodnutí.

 Když prezident v rozporu se zněním
platného zákona nyní navrhuje Srpa do rady Ústavu pro studium totalitních
režimů, je to také politika, ale už mnohem více ohrožující principy právního
státu než loňská kauza. O klauzuli, která zakazuje členství
v radě lidem s komunistickou minulostí, si můžeme myslet co
chceme. V rovině „zdravého rozumu“ může leckdo souhlasit se slovy
prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, který v reakci na odmítnutí Srpovy
kandidatury volební komisí Senátu napsal, že podle této optiky by neprošla
většina bývalých disidentů, z nichž řada byla v 50. a 60. letech
členy KSČ.

Jenže zákon mluví jasnou řečí. Prezident ho
zná, a je tedy výsměchem právnímu státu, když Srpa vůbec jako člena rady ústavu
navrhne.

Bohužel je to jen součást mnohem rozšířenějšího
zlozvyku českých ústavních činitelů nerespektovat či velmi pružně vykládat platné
zákony. Vždyť žijeme v zemi, jejíž parlament schválil už v roce 1993
zákon o protiprávnosti komunistického režimu, přičemž prohlásil komunistickou
stranu a  její ideologii za zločinnou.
Přesto dodnes máme v parlamentu komunistickou stranu.

V  lednu 2014 pro změnu designovaný
premiér Sobotka navrhl prezidentovi Zemanovi jmenování ministrem financí
Andreje Babiše podezřelého ze spolupráce s StB, který v té době
nemohl doložit čisté lustrační osvědčení. Zeman ho nakonec jmenoval navzdory
dohadům, zda má či musí mít minstr vlády čisté lustrační osvědčení.

V takovéto právní bramboračce, v níž
se navíc morální výklad či zdravý rozum často sráží s literou zákona, je
pak těžké argumentovat nějakými standardy. Čehož koneckonců využívá—a ne zcela
bez podpory části veřejnosti-při své obhajobě Srpa i prezident.

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

ČRo Plus, 9.8.2017 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..