Volební
program hnutí ANO je politické deja vu. Kolikrát
jsme už v posledních 28 letech slyšeli plamenné výzvy typu „Teď, nebo
nikdy.“ Česká politika se zdá být nakažená virem spasitelství. A nejnovějším
spasitelem je Andrej Babiš.
A co je
podle něj tak naléhavé v relativně dobře prosperující zemi, že pokud se to
neudělá teď, pod vedením Babiše, tak
tedy už nikdy? Zejména prý odstranění „nesnesitelné, propracované a zákeřné
korupční hydry, která po více než 25 let dusí, parazituje a pomalu rozkládá
celou naší zemi.“
Leckoho
mohou při takových slovech napadat ironické otázky. Kupříkladu: nebyl Babiš více
než tři roky druhým mužem současné vlády, přičemž ho do této pozice vynesla
podobná protikorupční rétorika, jakou od něj slyšíme nyní? Chce nás přesvědčit,
že s nesnesitelnou a zákeřnou korupční hydrou nemohl v pozici
ministra financí a vicepremiéra nic dělat, takže na nás zkouší znovu rétoriku
z roku 2013?
Když už
by nám chtěl o svém neutuchajícím boji s korupční hydrou vyprávět, možná
by místo pohádek o tom, jak to, co nemohl dokázat v pozici ministra
financí a s aurou de facto
nejmocnějšího člena vlády, dokáže, pokud se stane premiérem, mohl vyprávět o
tom, jak se stal druhým nejbohatším člověkem v Česku navzdory oné obludné
korupční hydře. Jak oněmi temnými vodami korupce, kde „všichni kradnú“, proboha
proplul jeho Agrofert?
Nechtěl
by nám pan Babiš, než konečně začne plně „makat“ na boji s korupcí,
srozumitelně vysvětlit, jak vůbec k Agrofertu přišel? Jak se bývalý
pracovník komunistického zahraničního obchodu vyšvihne k takovému jmění,
ač všichni okolo něj jen „kradnú“, přičemž se korupční hydra jistě musí ze
všech sil opakovaně pokoušet tohoto čestného, rodině oddaného muže, stáhnout
pod hladinu?
Když už
je řeč o deja vu, není na škodu
připomenout, že skoro všichni autoritáři se dostali k moci s podobnou
„revoluční“ rétorikou, jakou nabízí nyní Babiš.
Leckdy se tak na léta propadly do bažin autoritářství i země, které na
tom nebyly úplně špatně, ale jejich „lid“ se nechal přesvědčit, že „teď, nebo
nikdy“ je třeba vše od základů změnit.
Třeba poválečné Československo.
Bylo by
prostě osvěžující, kdyby hnutí, které má největší šanci vyhrát volby, dokázalo
nabídnout program, nad nímž nevlaje prapor další revoluce, tentokrát údajně
protikorupční. Tato země opakovaně doplácí na experimentování. A pokud Babiš
dostane možnost, je pravděpodobné, že se pokusí uskutečnit i některé
z reforem“ demokratických institucí, o nichž sní, když zrovna spí.
V takovém případě by se mohla snadno probudit jiná hydra, s níž už máme
v naší zemi též svoje zkušenosti.
Právo, 6.9.2017