Francouzský prezident Emmanuel Macron přednesl
jen dva dny po skončení německých parlamentních voleb svůj dlouho očekávaný
projev o možných reformách Evropské unie. Pokud by se jeho vize naplnila, nešlo
by o nic menšího než o unijní revoluci.
Macron požaduje, aby se okolo eurozóny
zformovalo tvrdé integrační jádro Unie s vlastním rozpočtem, daněmi a
institucemi. Zároveň by měl vzniknout společný fond pro inovace. Pro celou unii
pak požaduje stanovení minimální a maximální úrovně firemních daní, aby nízké korporátní
daně nebyly některými zeměmi využívány k takříkajíc nekalé konkurenci se
zeměmi, které jim v rámci evropského rozpočtu přispívají dotacemi.
Francouzský prezident navrhl i celou řadu
dalších opatření, jako je vznik celoevropské prokuratury, vytvoření společné
civilní obrany, společného azylového úřadu i vytvoření evropských univerzit.
Netajil se přitom tím, že nadále preferuje vznik vícerychlostní Evropy,
v níž pomalejší země nemají zdržovat ty rychlé.
Je jasné, že ne všechny Macronovy plány jsou
v současnosti realistické. Zejména výsledky německých voleb budou asi
překážkou ve snahách zajistit podporu Německa, protože vznikne-li
v Německu koalice za účasti liberálních Svobodných, bude kancléřka
Merkelová ve vládě radikální integrační plány Macrona jen těžko prosazovat.
V českém kontextu jsou reakce na Macronův
projev, jakož i dřívější reakce na ty jeho vize, které zveřejnil ještě před
svým zásadním projevem, spíše skeptické nebo dokonce posměvačné. České
republice by při naplnění jeho vizí hrozilo vážné nebezpečí, že bude odsunuta
mimo tvrdé jádro, ale můžeme prý zůstat víceméně v klidu, protože
Macron narazí na odpor Německa.
Možná ale není takové jednoznačné odmítání
Macronových vizí úplně na místě. Ve svém projevu přišel s tolika novými návrhy,
že si vytvořil poměrně dobrou vyjednávací pozici pro možné uskutečnění alespoň
některých z nich. Nejtěžší bude asi prosadit v současnosti jím navrhované
reformy eurozóny, protože by tlačily Německo k převzetí fiskální
odpovědnosti za ekonomicky slabší země EU, čemuž se Německo zatím bránilo, Jenže
pokud by se začalo vážně diskutovat o jeho dalších návrzích, a taková diskuze
se nejspíš spustí, už to by posunulo EU k větší integraci.
V evropských smlouvách je přitom zakotveno,
že rozhodne-li se skupina zemí k rychlejší integraci v některých
oblastech, je to možné. Je tak docela jisté, že Macronova vize jako celek není
jen jakousi papírovou vlaštovkou popsanou projevy jakéhosi snílka, jak se
ironicky vyjádřil jeden český komentátor. Přinejmenším z části jeho návrhů
se může stát letu schopné letadlo, a my bychom se možná měli spíše ptát, zda je
Česká republika připravena do něj nasednout, nebo zůstane spolu
s ostatními takzvaně pomalejšími zeměmi na zemi.
Neměli bychom podceňovat ještě jeden další
zásadní aspekt Macronova vystoupení. Svým pojetím mělo mobilizovat. Francouzský
prezident se pokusil postavit do jedné řady s velkými evropskými
reformátory minulosti. Dobře přitom ví, že i oni nejprve se svými integračními
vizemi naráželi, ale pak se leccos uskutečnilo. A dobře také ví, že v EU je po
období nevýrazných, technokraticky uvažujících lídrů poptávka po vizionářích a
pohybu vpřed.
Ohrnovat nad jeho vizemi jako celkem nos, jak
se děje okamžitě u nás, je tak možná jistým podceněním měnící se nálady
v Evropě, zejména na jejím západě. Západní země úspěšně přečkaly
v několika volbách nápor nacionalistů a vědí, že jejich příští útok lze
nejlépe odrazit tím, že jim nedovolí EU vykreslovat jako paralyzovaný,
akce-neschopný projekt.
Čeští politici a komentátoři by to měli vzít
v úvahu. Macronův projev opravdu nebyl jen další papírovou vlaštovkou,
která skončí v koši. Nevíme zatím, co vše se z jeho vizí uskuteční,
ale neměli bychom unijní pohyb, do jehož čela se postavil, podcenit.
ČRo Plus, 27.9.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>